Riegnerův telegram ze srpna 1942 byl první informací spojenců o „konečném řešení židovské otázky“. Jako vedoucí ženevské kanceláře Světového židovského kongresu (WJC) měl Riegner za úkol shromažďovat informace o situaci Židů v okupované Evropě. Navzdory důvěryhodným zdrojům a podrobným informacím mu spojenci odmítli uvěřit. Na jeho návrhy, co by se dalo udělat, nereagovali. Jeho naděje na pomoc od spojenců byly zmařeny. Nevzdal se však, ale pomáhal při útěcích židovských dětí a vytvářením mezinárodního tlaku na podporu ohrožených Židů v Maďarsku. Jeho neustálé intervence nakonec vedly k založení Výboru pro válečné uprchlíky v USA. Po skončení války Riegner pokračoval ve svém diplomatickém úsilí. Veden přesvědčením, že Židé by již nikdy neměli být tak izolováni jako za války, neodmítal žádný rozhovor a aktivně se zapojil do dialogu s křesťanskými církvemi. Boj za práva židovské menšiny byl pro něj vždy také bojem za lidská práva. Podílel se na vzniku Úmluvy o lidských právech v mezinárodních výborech (OSN, UNESCO). Jeho život se vyznačoval obrovskou rozmanitostí úkolů, které vykonával.
'
