Jan Rocek (dříve Honza Roubiček) je členem podpůrné organizace Beth Theresienstadt v Givat Chaim/Izrael.
Byl vězněm v terezínském ghettu a bydlel v pokoji č. 127 ve středisku pro mládež L - 218. Téměř celou dobu pracoval v chemické laboratoři. Na podzim 1944 byl prvním z deseti transportů převezen do Osvětimi-Březinky a krátce nato do tábora nucených prací v Meuselwitz u Drážďan. Po osvobození se Rocek vrátil do Prahy, vystudoval chemii a v roce 1947 se oženil s Evou, rozenou Porgesovou.
Jan Rocek nebyl se situací v ČSSR spokojen. Rodina uprchla v roce 1960. Jan, jeho žena a jejich dvě děti ve věku 4 a 6 let odjeli autem do NDR, objednali si plavbu na východoněmecké lodi a vyskočili z lodi poblíž dánského přístavu Gedser.
Z Dánska odcestovali přes Anglii do USA, kde nyní žijí v Illinois.
