Z dopisu K. G. Roesslera, Ludwigshafen 1956:
V únoru 1943 byla z Plavna do Terezína deportována 83letá a slabá babička autora, který byl poloviční Žid. Ještě předtím stihl Roessler věznici navštívit: „Byl to jeden z nejvíc šokujících okamžiků mého života, když jsem viděla svou starou a velmi důstojnou babičku ležet na staré matraci z mořských řas na podlaze v temné cele, v sousedství prostitutek. Nestěžovala si, to byl vždycky její způsob." Rössler jí slíbil, že pokud to bude možné, navštíví Terezín, o což se pokusil 8. nebo 9. dubna 1943, aniž by věděl, že jeho babička krátce předtím zemřela. Z Bohušovic došel pěšky do Terezína a skutečně se dostal až na velitelství. „Zeptal jsem se strážného, jak se dostanu na velitelství. Odpověděl: „Po ulici dolů směrem k trhu!" Aniž bych se prokázal průkazem, prostě jsem prošel uzávěrou..... Cestou jsem potkal skupinu Židů a oslovil je. Byli velmi ustrašení a říkali, že s „árijci“ nesmějí mluvit. Vysvětlil jsem, že jsem židovského původu a že jsem na cestě na velitelství za svou babičkou. Lidé, se kterými jsem mluvil, jen spráskli ruce nad hlavou, řekli: „Proboha!“ a šli rychle dál.“
Rösslerovi se podařilo dostat až k Seidlovi. „Nejdřív nic neřekl. Pak na mě ale najednou zařval, jakou že to mám drzost a jak jsem se dostal dovnitř. Odpověděl jsem klidně, ale rozhodně, že jsem se dovnitř nedostal nelegální cestou... Byl jsem si vědom toho, že jako velitel má samozřejmě možnost odepřít mi „povolení mluvit“. V tom případě ho požádám, aby mi dal propustku z tábora. Rozpoutala se nová bouře a on křičel, ať vypadnu z domu, ať už jsem pryč, že propustku nedostanu a všechno ostatní je mu fuk.“ Únik z Terezína byl dobrodružný, ale podařil se. Později byla do Terezína deportována Rösslerova matka, kde ji koncem května 1945 vyzvedl na motorce.
