Vila rodiny Russo se nacházela ve Wernigerode na Feldgasse č. 7, hned za železniční tratí, která spojovala Wernigerode s Brockenem.
Rodina Russo byla ve Wernigerode vážená. Jejich malá továrna vyráběla mimo jiné Harzský sýr a dodávala ho také německé armádě. Pak byl podnik arizován, Russovi museli opustit vilu, přestěhovat se do malého bytu (Lindenbergstraße 30) a nosit žlutou hvězdu. V zimě 1942 byli Russoovi deportováni transportem XX/2 - 147 do terezínského ghetta. Benno Russo zde zemřel 18. dubna 1943. Jeho žena Clara, dříve známá operní pěvkyně, byla deportována do Osvětimi, kde zahynula v plynových komorách.
To byl konec příběhu rodiny Russoových, ale ne příběh vily, která stojí dodnes. V roce 1936 koupil vilu v nucené dražbě jeden Švýcar a v roce 1938 ji prodal jistému Paulu Rockstedtovi za 59 000 RM. Možná byl Švýcar jen nastrčenou osobou, protože Rockstedt byl aktivním členem NSDAP a jeho bratr byl gestapákem ve Wernigerode. Hnědá minulost Rockstedtových, kteří po válce uprchli na Západ a získali tam „Persilschein“, byla důvodem, proč SED vilu v roce 1948 zabavila. V roce 1990, po znovusjednocení, uplatnil na vilu nároky vnuk Rockstedtů. Pak se objevili příbuzní Russoových z Anglie, kteří byli ochotni vzdát se dědictví, pokud okres Wernigerode umístí na dům pamětní desku připomínající vyvraždění milionů Židů. Byly tu však i další zainteresované strany, a tak spor pokračoval. Na vile je nyní umístěna deska, ale jedná se o firemní nápis, nikoli o pamětní desku.
viz také článek ve Volksstimme.
