Počátkem listopadu byl Karel Salaba, příslušník četnictva v Nemanicích u Českých Budějovic, převelen ke zvláštnímu oddílu, který měl vykonávat strážní službu v terezínském ghettu. Četníci dorazili do Terezína krátce před prvním transportem, takzvaným Aufbaukommandem (AK I), a byli ubytováni za zdmi ghetta ve starém důstojnickém kasinu.
Karel Salaba si s sebou do ghetta vzal fotoaparát, i když za to hrozil trest smrti. Podařilo se mu tak zaznamenat popravy, k nimž došlo v příkopech ústeckých kasáren 10. ledna a 26. února 1942. Fotografie si vzal s sebou do Prahy a předal je přátelům, kteří byli v kontaktu s odbojovým hnutím. Tak se snímky dostaly do Švýcarska, kde byly také zveřejněny.
Karel Salaba obešel pravidla a umožnil mužům setkávat se v Hamburských kasárnách se svými ženami. Poskytoval vězňům informace a přivezl jim jednotlivé části rozhlasového přijímače, který po sestavení umožnil vězňům poslouchat Rádio Moskva a BBC. Vězňům v ghettu nosil jídlo, předával jim dopisy a zásoboval je nezbytnými léky.
Mezitím se o fotografiích dozvěděla SS a zahájila vyšetřování. Všichni četníci byli znovu a znovu vyslýcháni. Salaba se dostal do podezření, ale dokázal ho rozptýlit. Byl přeložen zpět do Nemanic u Českých Budějovic a po opakovaných výsleších na gestapu se dočkal osvobození.
