Julie Salinger se narodila 6. června 1873 v Savaru v Maďarsku. Měla německé občanství a byla rozvedená s Maxem Schlesingerem. Měla dva nemanželské syny, Ottu a Gustava, hrabata von der Schulenburg, kteří byli tzv. „míšenci 1. stupně“. V letech 1894-1933 působila jako operní pěvkyně v Hamburku a byla vyznamenána titulem pruské královské komorní pěvkyně. Během první Za druhé světové války pracovala jako zdravotní sestra v lazaretu v Hamburku. Válečná vyznamenání: Řád červeného orla IV. třídy.
Dne 17. června 1942 byla deportována do Terezína, kde byla zařazena mezi prominentní vězně (viz také Prominenti a Terezínský sborník). Můžeme ji také vidět v krátké sekvenci (8) propagandistického filmu Kurta Gerrona. Byla osvobozena v Terezíně a zemřela v Berlíně v roce 1947.
Před deportací bylo její „.......... poslední bydliště v Berlíně (...) měla vztah s princem Heinrichem, bratrem císaře Viléma, má dva nemanželské syny, hrabata von der Schulenburg, oba jsou míšenci prvního stupně".
„V úzkém tmavém pokoji se čtyřmi lůžky v Q 410 žila ženská bytost zahalená černými závoji a péřovými boa jakoby pokrytá pavučinami, zatímco my jsme zpod její postele vytahovali nepředstavitelné množství špíny. Když zpívala trylky a pasáže, její pronikavý vysoký hlas dotvářel dojem neduživého, nemocného papouška. Zřídkakdy zpívala. Jen aby nám prokázala laskavost a možná přiměla někoho z nás uklidit její zaneřáděnou postel. Věděla, že to máme zakázané. Tyto výjevy byly o to strašidelnější, že na ohnuté sedmdesátnici nebylo možné najít žádné stopy po její bývalé kráse. A přesto její velké černé oči musely mít kdysi lesk, celá její osobnost musela mít rasu, protože ne proto, že bývala královskou pruskou komorní pěvkyní nebo že obdržela Řád orla za ošetřování v první světové válce, rodilá Maďarka se v táboře těšila prominentní ochraně A proto, že měla dva syny, jejichž otcem byl princ z rodu Hohenzollernů."
