Greta Salus, která byla v Terezíně již delší dobu, byla 23. října 1944 deportována do Osvětimi spolu se svým manželem Dr. Fritzem Salusem, primářem nemocnice L 317, kde hned přišel o život.
O několik dní později byla paní Salus spolu s dalšími 200 židovskými ženami deportována do tábora Öderan, kde již bylo 300 dalších židovských žen, většinou z Maďarska a Polska. Pár kroků od tábora byla továrna na náboje, kde lidé pracovali. Vedoucí tábora byla 22letá vrchní dozorkyně SS. Pomáhalo jí 30 mladých dozorkyň, většinou dělnic z továrny, které přilákaly dobré životní podmínky v SS. Vrchní dozorkyně měla mezi vězni služebnou, čtyři krejčové a celou skupinu tkadlen slámy, které pro ni musely vyrábět boty a koberce. Dne 14. dubna 1945 byli vězni naloženi do otevřených vagónů na uhlí, v každém vagónu byly také dozorkyně. Plánovaným cílem cesty byl Mauthausen. Vlak se na dva dny zastavil v Ústí, když probíhal lehký nálet nízko letících letounů. Vlak pak stál tři dny v Litoměřicích a poté opakovaně jezdil mezi tímto místem a Ústím. Místo plánované evakuace do Dachau nebo Flossenbürgu byly ženy 21. dubna vyloženy v Litoměřicích a odvezeny do terezínského ghetta.
