Josef Sasso byl zajat Spojenci jako voják wehrmachtu v Alžírsku v květnu 1943. V zajetí vstoupil do rakouských legií a vycvičil se jako radista. Poté, co byl přidělen ke speciálnímu komandu, které mělo operovat v nepřátelském vnitrozemí, byl v lednu 1944 spolu se svým kamarádem vysazen nad Neziderským jezerem. Jejich úkolem bylo organizovat ubikace pro následné partyzánské skupiny a provádět špionáž vojenských objektů.
Sasso a jeho kamarád ztratili při přistání doprovodný padák s vysílačkou a důležitými zrádnými dokumenty. Když jedno děcko našlo tyto věci a předalo je Gestapu, bylo to, jako by Gestapo mělo k dispozici jejich profil.
Sasso a jeho přítel se dostali až do Vídně, kde navštívili příbuzné, ale pak se rozloučili. Zatímco jeho druh zůstal ve Vídni, Sasso organizoval nové úkryty v Neustadtu a Winzendorfu. Dne 4. dubna byl však ve svém úkrytu ve Winzendorfu zatčen Gestapem. Během přestřelky zabil policejního důstojníka a poté byl přemožen. Jeho hostitel a jeho dcera byli rovněž zatčeni. Oba zemřeli v koncentračních táborech Flossenbürg a Ravensbrück. 5. dubna Gestapo v rámci kolektivní odpovědnosti zadrželo Sassovy rodiče a jeho švagrovou. Otec s amputovanou nohou zemřel brzy po příjezdu do Buchenwaldu, obě ženy byly osvobozeny v Ravensbrücku.
Sasso byl převezen do věznice Gestapa na Moritzově náměstí ve Vídni. Čtyři měsíce byl v řetězech, měsíc spoutaný vzadu, měsíc vpředu. Byl opakovaně vyslýchán a dotazován na své kontakty. Sasso strávil v tajné vazbě na Moritzově náměstí celkem deset měsíců.
V únoru 1945 odjel transportem do koncentračního tábora Flossenbürg. Na jeho transportním lístku bylo napsáno „Velezrada a vlastizrada“ a „RU“ - návrat nežádoucí. Transportní lístek však byl vydán na jiné jméno.
Za Ybbs-Kemelbachem byl vlak napaden nízko letícími letouny. Mnoho vagonů a lokomotiva byly zničeny. Bylo mnoho mrtvých a zraněných, ale Sassův vůz zůstal nedotčen. Po připojení nové lokomotivy byl vlak nejprve dopraven zpět do Ybbsu a poté do Lince. Zde byl transport rozdělen do skupin po 40 mužích, z nichž každá měla pět mužů, kteří byli spoutáni řetězy. Při nástupu se nepřihlásil pod jménem Mayer, ale nechal si opravit jméno na Sasso. Protože transport nebyl kompletní kvůli mrtvým a zraněným a průvodní dokumenty se zřejmě ztratily, podvod se podařil. Uvedl, že byl uvězněn za porušení pracovní smlouvy. Tento podvod mu pravděpodobně zachránil život.
Z Lince jel transport přes Prahu-Pankrác do Terezína Malé pevnosti.
Sasso přežil strašlivé období ve vězení Gestapa, počátkem května byl osvobozen a vrátil se do Rakouska. Již v roce 1963 popsal své zážitky z Terezína redakci ústředního orgánu Komunistické strany Rakouska „Volksstimme“. Během procesu se Stephanem Rojkem v roce 1963 byl jedním z nejdůležitějších svědků obžaloby.
