V únoru 1906 se Adolf a Hulda Schicklerovi přestěhovali z Nienburgu do Bardowicker Straße v Lüneburgu. Provozovali zde specializovaný obchod s obuví a chlapeckým a pánským oblečením. Zákazníci pocházeli z Lüneburgu, ale i z okolních vesnic. Zákazníci u něj rádi nakupovali, protože ceny byly nízké a pan Schickler nabízel i splátky. Stejně jako ostatní obchodníci inzeroval v místních novinách a prostřednictvím těchto inzerátů také pomáhal financovat mužský gymnastický klub (MTV). Rodina byla začleněna do života města. Pan Schickler byl pokladníkem lüneburského spolku chovatelů drůbeže, děti navštěvovaly lüneburské školy a našly si tam přátele. Všichni členové rodiny byli členy MTV a Adolf Schickler byl v roce 1931 vyznamenán stříbrným čestným odznakem za dlouholeté členství. V roce 1928 se Adolf a Hilda Schicklerovi přestěhovali do novostavby na Schillerstraße a jejich syn Harry převzal obchod.
Adolf Schickler byl přednostou synagogálního sboru. V jeho domácnosti se vařilo košer. V polovině 30. let, kdy už byl sbor velmi malý, se přesto snažil dodržovat svátky. Děti dostávaly jednou týdně výuku náboženství od učitele z Hamburku. Mnoho lüneburských židovských rodin se v té době již přestěhovalo do Hamburku nebo emigrovalo. Adolf Schickler odtud přivedl muže, aby mohly být slouženy bohoslužby. Nejprve se Schicklerovi stali oběťmi bojkotu, pak pogromové noci a nakonec byli svědky demolice synagogy. V roce 1939 museli Adolf a Hulda přijmout také křestní jména Sarah a Israel. Jejich synové opustili Německo i s dětmi na konci 30. let. Obchod byl „prodán“ a nový majitel prodával papírnické zboží.
Poslední adresa v Lüneburgu byla Große Bäckerstraße 23. V roce 1943 byla jména Schicklerových na transportních seznamech. Do Terezína byli deportováni přes Hamburk 5. května 1943. Paní Schicklerové bylo 74 let, panu Schicklerovi 76 let. Adolf Schickler zemřel v transportu, Hulda Schicklerová žila v Terezíně ještě rok a poté také zemřela na podvýživu.
