Alisah Shek (rozená Ehrmannová) se narodila 5. května 1927 v Praze. Její židovský otec Rudolf Ehrmann (1877-1950) byl pražský stavební inženýr a člen česko-židovského spolku Kapper. Její nežidovská matka Pavla (1899-1967) pocházela z Vídně. V období protektorátu se odmítla rozvést se svým židovským manželem, čímž odmítla uznat svou německou národnost. Podle norimberských zákonů byly jejich děti „míšenci“, ale byly zapsány v židovské matrice. Jakmile bylo mladší Alisah šestnáct let, byla spolu se svou o tři roky starší sestrou Ruth deportována do Terezína. Stalo se tak 13. července 1943. Přestože rodiče zůstali v Praze, ani otec neunikl zatčení. Na jaře 1944 byl zatčen, několik měsíců držen v Malé pevnosti v Terezíně a poté deportován do Osvětimi. Přežil.
Alisah si v Terezíně začala psát deník, který odráží osudy rodiny Ehrmannů. Otec je v Osvětimi, matka v Praze, děti v Terezíně. Matka poslala do Terezína stovky balíků. Aby je vůbec mohla financovat, prodala vše, co se prodat dalo.
Ruth pracovala v Terezíně jako zdravotní sestra. Starala se také o vězně, kteří dorazili do Terezína v tzv. evakuačních transportech krátce před koncem války. Onemocněla tyfem, uzdravila se a po osvobození začala pracovat v dětském domově v Praze. Zde onemocněla dětskou obrnou a v září 1945 zemřela.
Zeev Shek se narodil 13. května 1920. Byl jednou z vůdčích osobností sionistického mládežnického hnutí Makabi Hazair, byl členem terezínského Hechaluze a pracoval v oddělení péče o mládež, také v takzvané Talmudové stovce. Jednalo se o odbornou skupinu, která převážela hebrejské knihy z likvidovaných židovských knihoven do Terezína a zde je katalogizovala. Od samého počátku se Zeev snažil shromáždit a uchovat co nejvíce dokumentů o skutečné roli Terezína. Na začátku jejich známosti Alisah nechápala Zeevovu sběratelskou vášeň, ale respektovala ji. Když měl být Zeev deportován do Osvětimi, zavázal ji, aby se o tyto dokumenty starala a pokračovala v jeho práci. Kufr se všemi těmito dokumenty musel zůstat, i kdyby Zeev ani Alisah nepřežili.
Alisah se úkolu ujala. Každý den si tajně brala z nástěnky denní rozkaz terezínské rady starších a rušila nejrůznější zákazy, nařízení a formuláře. Začala psát deník, psala německy, ale hebrejským písmem, pro případ, že by se deník dostal do německých rukou. Psala o událostech svého života, o pocitech a myšlenkách sedmnáctileté dívky, které konfrontovala s táborovou realitou. Už to samo o sobě je mimořádně cenné. Uchovala také mnoho důležitých autentických informací o vývoji tábora - mnohé z nich byly jejími vlastními postřehy, o mnohém ji informoval Jiří Vogel. Vogel byl příbuzný jejího otce a od počátku byl členem židovské rady starších.
Alisah se dobrodružným způsobem podařilo kufr s dokumenty uchovat. Pracovala v zemědělství a později na drůbežářské farmě - obojí znamenalo trochu větší volnost pohybu. Kufr ukryla v labyrintu chodeb terezínské pevnosti. Po válce si ho odtud vyzvedla a předala v Praze Zeevovi, který přežil Osvětim i externí tábor Dachau v Kauferingu a po návratu do Prahy se stal vedoucím dokumentační kampaně organizované Židovskou agenturou.
V roce 1947 dostal Zeev povolení emigrovat do Palestiny. Tam studoval na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V témže roce odjel s delegací na kongres mládeže do Prahy a oženil se s Alisah. V červenci 1948 oba odcestovali do Izraele a Zeev Shek nastoupil do diplomatických služeb. V letech 1950-1953 byl prvním tajemníkem izraelského velvyslanectví v Praze, 1956-1960 v Londýně. 1960-1963 rada v Paříži, 1967-1971 velvyslanec ve Vídni, 1977-1978 v Římě, kde 2. října 1978 zemřel.
'
