Eva Stichová (rozená Beldová) se narodila v roce 1927 v Novém Bohumíně.
Do Terezína byla deportována 8. září 1942 a zůstala tam až do 4. října 1944. Spolu s dalšími 1 500 vězni byla 4. října deportována transportem En do Osvětimi. Zůstala tam jen několik dní, přežila selekci a 14. října 1944 byla spolu s dalšími židovskými ženami deportována transportem do Freibergu/Sasko, kde musela pracovat jako nuceně nasazená v letecké továrně. Součástí její skupiny byla i Helga Weissová.
Když se 13. dubna přiblížila fronta, byl tábor nucených prací rozpuštěn a ženy byly přes Čechy odvezeny do Rakouska. Transport dorazil 28. dubna 1945 do Mauthausenu. Zde ji 5. května osvobodila americká vojska. Tábor mohla opustit 19. května 1945. Žije v Praze a později pracovala jako učitelka.
Z rozhovoru s Evou Stichovou, který zaznamenal Hans Joachim Wolter, Wittingen:
„Každý je zodpovědný sám za sebe a své činy. Pomsta přináší jen nekonečné utrpení. V koncentračních táborech jsem strávil 30 měsíců svého života, byl jsem v Terezíně, Osvětimi, Flossenbürgu, externím táboře Freiberg (Sasko) a Mauthausenu v Rakousku. Jako 15iletá jsem v Terezíně pobývala v dívčím domově L 410 pro 12-15leté vedle kostela. V jednom pokoji žilo asi 15 dívek. Součástí vybavení byly palandy a stůl. Pečovatelky žily společně v jedné místnosti. Přes den pracovaly v pokoji, dívek, o které pečovaly. Dokonce i 13-14ileté dívky musely vykonávat lehké práce na zahradě a na poli. Když nebylo možné hospodařit, museli jsme například sbírat kameny nebo čistit sklizeň celeru ve skladu. Práce skončily kolem 18:00 hodiny. Pak jsme se my holky umyly, jak nejlépe to šlo, a snažily se pokračovat v přerušeném školním vzdělávání. Když jsme nemusely pracovat, krátily jsme si čas kreslením, zpíváním, hraním divadla a výukou od vědců, kteří byli v Terezíně také vězněni. Psaly se básně, učily se a recitovaly, vyprávěly se příběhy. Některé z těchto aktivit byly ilegální, ale některé byly SS tolerovány. Pracovními dny byly všední dny od pondělí do soboty, dnem odpočinku byla neděle, i když sobota byla pro nás Židy svátkem. Tento den odpočinku (neděle) se využíval především k hygieně a péči o tělo. Večer jsme měli jídlo připravené ve společných kuchyních, polévky a suchý chléb. V době krátké přestávky na oběd jsme mohli jíst jen chléb, který jsme si schovali z předchozího dne, protože jsem pracovala v zemědělství mimo ghetto. Příděly jídla byly velmi malé. Někdy jsme my dívky směly dostávat balíčky od rodičů nebo příbuzných. Více než rok jsem pracovala v zemědělství, a proto jsem mohla opakovaně zajišťovat další potraviny pro ostatní. Jednou, když jsem si dala do boty okurku, mě chytil esesák: Přidělili mi jinou práci a byla jsem zařazena do dalšího transportu do Osvětimi. Než jsem přišla do Terezína, byla jsem členkou českého odboje a roznášela jsem letáky. Po mém zatčení se rodiče marně hlásili jako dobrovolníci. Později byli posláni do Terezína, ale brzy odjeli do Osvětimi, kde zahynuli. Když do Osvětimi dorazil nový transport nebo proběhla selekce, dostali dozorci SS zvláštní příděly. Byla jsem osvobozena v Mauthausenu.“
Poznámka Karla Heinze Wolterse: Eva Stichová v tomto rozhovoru nechtěla mluvit o svém pobytu v Osvětimi.
