Franz Stuschka byl esesákem v terezínském ghettu a jako takový byl zodpovědný za „externí pracovní skupinu Wulkow“. Byl považován za obzvláště sadistického. O volných nedělích podle zpráv vězňů nařizoval nástupy a nesmyslné tahání klád a kamenů. Jednu říjnovou neděli si dopřál zvláštní orgie: před ženskými kasárnami se kvůli silným dešťům vytvořila velká kaluž vody a Stuschka nařídil některým ženám, aby si sedly na zem a hýžděmi vytlačily bahno na určené místo. Ženy si musely vyhrnout šaty tak, aby byly zakryté pouze kalhotkami. Muži si také museli svléknout svrchní oděv až po košili a hodinky. Dvě ženy se musely vykoupat v kaluži, přičemž nejprve si do ní ponořily přední část těla a poté zadní. Stuschka pak šlápl na horní a dolní část těla. Po pěti hodinách byl tento apel ukončen. Vězňům, na které se zaměřil, nechal oholit hlavy. Za trest posílal vězně do koncentračního tábora Sachsenhausen nebo do Malé pevnosti v Terezíně, což se pro ně rovnalo rozsudku smrti.
Po válce byl Stuschka na žádost Rady židovských náboženských obcí, kterou podpořilo československé ministerstvo zahraničí, zařazen na seznam „A“ válečných zločinců pod číslem 6633 na zasedání OSN pro válečné zločiny 16. října 1947. Nakonec byl souzen v Rakousku a odsouzen pouze k několika letům vězení.
