Sudetští Němci je označení, které vzniklo na počátku 20. století pro německy mluvící obyvatelstvo českých okrajových oblastí v Krušných horách, Sudetech a na Šumavě. Německy mluvící obyvatelstvo, které zde žilo, netvořilo kmenovou jednotku. Osadníci, kteří se sem přistěhovali v rámci německé kolonizace východních oblastí, pocházeli především z Bavorska, Franků, Horního Saska a Slezska. Po rozpadu rakousko-uherské monarchie vyhlásili sudetští Němci 29. října a 13. listopadu 1918 připojení k Německé rakouské republice, která se rovněž vyslovila pro anexi. Ve státní smlouvě ze Saint Germain mezi Spojenci a Rakouskem však bylo sudetoněmecké území přiděleno nově vzniklému Československu. V důsledku Mnichovské dohody z 29. září 1938 se všechna území s více než 50 % německého obyvatelstva (podle rakouských statistik z roku 1910) stala součástí Německé říše. Jednalo se o přibližně 29 000 km² s 3,4 miliony obyvatel. Po 2. světové válce byli sudetští Němci z těchto oblastí vyhnáni a zůstalo jich zde jen asi 200 000.
