Szternfeld byl vězněn v krakovském ghettu, poté byl poslán do tábora Plaszów a v květnu 1944 do Gross-Rosen, o čtyři dny později s 250 muži do externího tábora Wüstegiersdorf, kde pracovali pro Organizaci Todt ve snesitelných podmínkách. Dne 16. února 1945 byl tábor evakuován, nejprve 4 dny pochodu s bochníkem chleba, poté 4 dny vlakem se 120 muži ve vagónu bez jídla a pití do Flossenbürgu. Na cestě došlo ke ztrátám na životech. Ve Flossenbürgu se nepracovalo, zacházení bylo nelidské. Po dvou týdnech byli posláni do externího tábora zvaného „Grawinkiel“, kde se v krutých podmínkách budovaly podzemní sklady pro továrny Hermanna Göringa. 30. března přežili těžké bombardování a 3. dubna se pod palbou a za dalších útrap vydali na pochod do Buchenwaldu. O čtyři dny později začala dvanáctidenní cesta vlakem do Terezína v otevřeném vagónu: „Hlad byl tak strašný, že lidé jedli mrtvoly těch, kteří zemřeli vyčerpáním. Na vlastní oči jsem viděl, jak se maso odřezává a jí." Szternfeld přijel do Terezína 21. dubna.
