Ústecká kasárna (na plánu města blok J IV – č. 17) se nachází v severozápadní části Velké pevnosti. Stejně jako kasárna Kavalír byla vestavěna do opevnění (Kavalír 6).
Na počátku ghetta sloužila Ústecká kasárna jako "šlojska", poté jako centrální sklad, který byl v červnu 1942 přemístěn do pekárny. Později zde byla zřízen ústřední sklad oděvů, ve které byly uloženy věci ukradené vězňům (textilie atd.). Po roztřídění byly kvalitní věci odeslány do Říše, méně kvalitní byly podle určitého systému rozděleny mezi obyvatele ghetta a zbytek byl předán do obchodů, kde si je vězni mohli koupit.
Od března 1943 se kasárna nacházela za „obchvatem“, tedy mimo ghetto.
Na hradbách těchto kasáren byly 10. ledna a 26. února 1942 provedeny dvě hromadné popravy oběšením a 9, resp. 7 vězňů bylo pověšeno za „provinění“ proti táborovému řádu.
Historik H. G. Adler uvádí, že 28. října 1944 (poslední transport z Terezína) bylo na nádraží v Bohušovicích z vlaku vyvedeno 20 mladých mužů příslušníky SS. Byli nuceni vykopat těla popravených z ledna 1942 a naložit je na nákladní automobily. Muži byli poté převezeni do Malé pevnosti a tam zastřeleni.
Po válce byla Ústecká kasárna využívána československou armádou. Velké prostory vybudované v opevnění sloužily jako „garáže“ pro tankové průzkumné vozy. Když armáda na konci devadesátých let odešla, ministerstvo obrany tyto objekty předalo městu. Město objekt v roce 2000 smluvně předalo skupině mladých umělců vedené malířem a sochařem Petrem Larvou. Tito umělci založili Středoevropskou kolonii pro současné umění v Terezíně, zvanou také M.E.C.C.A.
