Ilse Weber se narodila v roce 1903 ve Vítkovicích u Ostravy. Už jako dítě psala dětské knihy. Po obsazení Ostravy Němci se s rodiči přestěhovala do Prahy. Odtud byla spolu s manželem a mladším synem Thomasem deportována 8. února 1942 do Terezína. Jejímu staršímu synovi Hanušovi se podařilo uprchnout do Anglie a později do Švédska, kde žil během války díky humanitární akci organizované židovskou obcí. Ilse Weber psala v ghettu básně, které se staly populárními. Jejích více než padesát dochovaných básní z ghetta je lyrickým dokumentem lidí a jejich osudů s velkou autenticitou a spontánní poetikou. Když byl její manžel v listopadu 1944 zařazen do transportu, přihlásila se i s dítětem dobrovolně. Spolu se svým dítětem byla zavražděna v plynových komorách Osvětimi. Procházím Terezínem Procházím Terezínem, srdce mám těžké jako olovo, až náhle má cesta končí, tam u bašty.Tam se zastavím u mostu a dívám se do údolí.Tak rád bych šel dál - tak rád bych šel domů. „Domov“ - ty krásné slovo, ztěžklo jsi mi u srdce. vzali mi domov, žádný mi nezbyl. odvracím se smutný a unavený, tak těžce mi je. Terezín, Terezín, kdy už skončí to utrpení, kdy už budeme zase svobodní? Ovce z Lidic Vločkovité, žlutobílé ovečky klusají po cestě. Dvě pastýřky jdou za stádem, jejich píseň zní soumrakem. Je to obraz plný klidu, a přece ty, spěchající, stojíš na místě. Jak cítíš dech veškeré smrti, který tě strašlivě míjí. Vločkovité, žlutobílé ovečky, jsou tak daleko od domova, jejich stáje jsou vypálené, jejich páni zabiti. Bohužel, všichni muži z vesnice, zemřeli stejnou smrtí. Malá vesnice v Čechách, a tolik neštěstí a strádání. Odnesli pracovité ženy, které se pečlivě staraly o stádo, zmizely veselé děti, které se těšily z jehňátek, zničili malé domky, v nichž žil klid, zničili celou vesnici, dobytek jen milosrdně ušetřili, to jsou ovečky z Lidic a dokonale na místě zde. Ve městě lidí bez domova, zvířat bez domova, obehnaném zdí, krutou náhodou, nejutrápenějších lidí na zemi a nejsmutnějšího stáda na světě, slunce zapadlo, poslední paprsek zapadá a někde u kasáren je slyšet židovská píseň.
Zdroj: 1111)
