1910 - 1944
Weidmann byl předsedou akademického spolku „Kapper“ a aktivistou česko-židovského hnutí. Byl jednatelem Židovské obce v Praze a od roku 1939 jejím ředitelem z příkazu říšského protektora. V roce 1943 byl deportován do Terezína a v roce 1944 do Osvětimi, kde byl zavražděn.
H. G. Adler označil Weidmanna, který byl v roce 1943 jmenován členem Rady starších, za „bezpáteřního slabocha“.
Weidmann občas vedl pracovní skupinu, která měla v „úřadovně“ vyškrtávat všechny články týkající se Židů a židovství z nacionálněsocialistických novin a časopisů.
