Otto Weiss žil v Praze se svou ženou a dcerou Helgou. Byl zaměstnancem banky, jeho žena švadlenou. V roce 1941 byl i s rodinou deportován do terezínského ghetta. Zde v terezínském ghettu napsal básně a text, který nechal ilustrovat svou tehdy dvanáctiletou dcerou Helgou a v roce 1943 ho dal své ženě jako dárek k narozeninám.
Otto Weiss v tomto příběhu s hořkou ironií popisuje události v Terezíně z Boží perspektivy. Uvědomuje si, že jeden z jeho nejvěrnějších služebníků se modlí jen slabým a křehkým hlasem. Do Terezína jede jako Aaron Gottesmann. Tam se dozvídá o podmínkách, v nichž se jeho lid snaží přežít. Vidí provizorní a stísněné ubytovací prostory, trpí zavšivením a procedurou odvšivení, zažívá nejistotu a strach z přidělení do transportu na Východ, do vyhlazovacích táborů, vidí lidi hladovět a umírat...
Působivá satira Otto Weisse s ilustracemi jeho dcery Helgy je dokumentem o tom, jak mohou obyvatelé ghetta získat zpět kus lidskosti prostřednictvím umění.
Otto Weiss a jeho rodina byli deportováni do Osvětimi. Zatímco jeho žena a dcera Helga přežily, on byl zavražděn.
