Převzetí moci hnědou stranou v roce 1933 znamenalo konec právního státu v Německu. Nezávislost soudců byla prakticky eliminována. Množily se útoky proti židovským právníkům, advokáti a soudci byli suspendováni a byl jim odepřen přístup do soudních budov. Předseda okresního soudu v Mannheimu Dr. Heinrich Wetzlar byl brutálně vyhnán z funkce. 29. března 1933 požadovali vzbouření členové SA jeho propuštění. Krátce nato odešel do předčasného důchodu. V roce 1936 se soudce na penzi přestěhoval s manželkou Terezou do Baden Badenu. Když se lázeňské město stalo v listopadu 1938 dějištěm antisemitských pogromů, bylo rozhodnuto o emigraci. V říjnu 1939 se manželům z Wetzlaru podařilo přestěhovat za synem, který žil v Holandsku. Po invazi německých vojsk do Nizozemska v květnu 1940 však hrozilo nové nebezpečí. Právě slavili zlaté výročí svatby, když byli v březnu 1943 deportováni do Terezína. Lze si jen představit, jakému nevýslovnému utrpení a strádání tam byli oba staří lidé vystaveni. V srpnu 1943 se z Terezína vrátily dva nedoručitelné lístky - s namalovanými kříži.............
Ve dvacátých a třicátých letech 20. století se doktor Wetzlar a jeho žena Therese věnovali pomoci mladým lidem, kteří se dopustili trestného činu, a vytvořili ústav, kam je přijímali, aby je ušetřili trestu odnětí svobody.
