viz také > Centrum Simona Wiesenthala
Spisovatel, diplomovaný inženýr. Wiesenthal se narodil 31. prosince 1908 jako syn židovského velkoobchodníka v haličské Buczaczi. Studoval architekturu na univerzitách ve Lvově a v Praze. Ve Lvově se oženil se svou spolužačkou Cylou Müller. V roce 1941 byl Simon Wiesenthal zatčen nacisty ve Lvově, kde vedl architektonickou firmu. Podařilo se mu uprchnout, ale 6. července 1941 byl znovu zatčen a tím začalo jeho utrpení ve 12 koncentračních táborech. Wiesenthal uvádí, že on a další Židé, kteří byli ve Lvově shromážděni, se museli postavit před zeď. Vedle každé z nich stála prázdná dřevěná bedna. Každý z nich je zastřelen ukrajinskou milicí v německé uniformě. Jakmile zazvoní zvony, zazní povel: „Už dost“. Střelba ustane deset metrů od Wiesenthala. V následujících letech byl opět zachráněn na poslední chvíli, když už stál na palebné čáře. Wiesenthal a jeho žena jsou nejprve deportováni do ghetta, poté do koncentračního tábora a nakonec na nucené práce. Wiesenthalově manželce se později podařilo ukrýt s falešnými doklady a přežila válku ve Varšavě. V roce 1943 chtěl Simon Wiesenthal v koncentračním táboře ukončit svůj život a podřezal si žíly. Je zachráněn. Když ho Američané v květnu 1945 osvobodili v koncentračním táboře Mauthausen, vážil tento 1,80 metru vysoký muž pouhých 44 kilogramů a nikdo nevěřil, že přežije. Ale chtěl přežít, chtěl být u toho, až budou jeho trýznitelé postaveni před soud. Znovu se setkal se svou ženou a oba si uvědomili, že nacisté vyhladili celou jejich rodinu, 89 lidí. S pomocí Američanů založil v Linci dokumentační středisko, shromažďoval údaje, sledoval stopy (dokumentační středisko se nacházelo jen dva domy od domu Eichmannovy rodiny), prováděl výzkum a krátce po válce se mu podařilo vypátrat mnoho nacistických zločinců. Pak Američané odejdou. Wiesenthal odjíždí do Izraele, dává své materiály k dispozici izraelské vládě, ale krátce nato se vrací do Rakouska, kde ve třech místnostech ve třetím patře vídeňské Salztorgasse 6 otevírá nové dokumentační centrum a neúnavně se snaží najít skrývající se nacistické vrahy. Nezáleží mu ani tak na soudních rozsudcích, jako spíše na tom, aby byly tyto zločiny zaznamenány a zveřejněny. V průběhu let bylo na základě jeho informací a výzkumu zatčeno více než 1200 vrahů SS. Soudní rozsudky jsou výsměchem, mnozí jsou zproštěni viny nebo vyváznou s mírnými tresty. Wiesenthal se však nenechá odradit. On i dokumentační centrum jsou několikrát napadeni. Je toho názoru, že Eichmann nebyl vyhraněný antisemita, ale spíše prototyp bezohledného úředníka, a tak si vytvořil odpůrce i v Izraeli. „Spravedlnost, ne pomsta" je název filmu, který byl natočen o jeho životě. Podílí se významnou měrou na identifikaci Eichmanna v Argentině, i když to bývalý šéf izraelské tajné služby Harrel popírá, jde po stopách Franze Stangla/Treblinka a Franze Mury/Wilna, nevěří, že strašný lékař v Osvětimi Josef Mengele je skutečně mrtvý. Wiesenthal se dostal do sporu s Židem Kreiským, který chtěl v roce 1970 jako spolkový kancléř jmenovat členy své vlády čtyři bývalé členy NSDAP.
Simon Wiesenthal zemřel 20. září 2005.
