Otto Wolf se narodil 5. června 1927 v Mohelnici. Rodina Wolfových žila v Olomouci, kde Otto navštěvoval českou školu. V roce 1940 se přestěhovala do Tršic. V červnu 1942 měla rodina dorazit do Olomouce a být převezena do Terezína. Nešli však na shromaždiště, místo toho si v jedné bráně strhli židovskou hvězdu a v noci se vrátili do Tršic, kde si našli úkryt, který nyní rozšířili. V tento den si Otto začal psát deník, do kterého věcně zaznamenává každodenní události, popisuje počasí, jídlo, osobní a rodinné záležitosti.
Rodina musela svůj úkryt několikrát změnit. Ukrývali se v lesích a zahradách Tršic, pak přímo v obci a nakonec v malé vesnici Zákřov. Několikrát se ocitli na pokraji odhalení. Otto Wolf píše: „13. října, úterý, 17. týden. Dnes se koná lov. Už v půl čtvrté slyšíme výstřely. Nešťastnou shodou okolností přistane zastřelený bažant asi osm metrů od našeho úkrytu. Najednou slyšíme šustot, lesník a několik jeho chlapců hledají postřeleného bažanta. Revírník stál metr od místa, kde jsme se schovávali, ale naštěstí nás neviděl. Pes už strkal hlavu do našeho úkrytu, naštěstí ho revírník odvolal. Pes proběhne kolem naší mámy, ale ničeho si nevšimne, je úplně rozrušený.“
Otto Wolf píše o vývoji válečné situace: „9. června 1944, pátek, 103. týden: „Poloha je skvělá. Angloameričané se dostali na břeh mezi Le Havrem a Cherbourgem, v šířce asi 400 kilometrů, a drží pozice."
Rodina je věřící. Otto Wolf píše: „1. září 1943, 67. týden. Spíme do devíti, jíme chleba s medem. Pak se pomodlíme, táta s mámou, já s Lici. Rodiče končí po dvanácté hodině, my ve dvě. Mám strašnou rýmu. Odpoledne se znovu pomodlíme.“ Další záznam: „29. března 1945, čtvrtek. 145. týden. Táta už od pěti nespí. Vstáváme v půl sedmé a snídáme černou kávu. Pak se modlíme. Je to chale moed. „Otto Wolf neříká nic o tom, jak se jeho rodině podařilo překonat útrapy života v úkrytu, hlad, izolaci, nevyhovující hygienické podmínky, absenci jakékoliv činnosti. Na tyto otázky může odpovědět pravděpodobně jen jediná žijící členka rodiny Wolfových, sestra Felicitas. Žije na Floridě a díky ní se deník dostal k historikům a mohl být publikován.
Přestože Otto prožívá pocity osamělosti, nudy, strachu, nervozity, napětí a stresu, neprojevuje sebemenší snahu své subjektivní pocity zaznamenat, přestože dramatičnost jeho situace je z reportáže zřejmá. „21. května 1943, pátek, 48. týden. Do lesa jdeme za úplné tmy, jíme a spíme až do deseti hodin. Jíme suchý chléb. Odpoledne ostříhám tátu a on mi oholí hlavu. Trochu to bolí, ale je to opravdu umění. Posedáváme kolem, pečeme houskové knedlíky ke špenátu. Je tu zima až k bodu mrazu.“
Z deníkového záznamu vyplývá, že se mu stýská po starším bratrovi Kurtovi, který se narodil v roce 1915 a studoval medicínu v Brně. Po okupaci Československa emigroval a vstoupil do československého armádního sboru v Sovětském svazu. Padl v bojích o Sokolovo 9. března 1943 v (byl posmrtně vyznamenán). Vesnici Zákřow obklíčila 18. dubna 1945 kozácká jednotka pod velením Gestapa a zatkla 23 mladých mužů včetně Otto Wolfa. O dva dny později byl Otto Wolf spolu s dalšími 18 muži zastřelen a jejich těla byla spálena.
