Dědeček Helgy byl ředitelem městských divadel v Brně a její otec byl právník. V roce 1942 byla dvacetiletá Helga deportována do Terezína se svou matkou a tetou Julií Fleischer a našla si práci v Magdeburských kasárnách, kde „Židovská samospráva“ organizovala táborový život podle příkazů SS. V Magdeburských kasárnách se nachází také kreslírna Technické kanceláře. Pod vedením Bedřicha Fritty zde pracují umělci, kteří musí plnit oficiální zakázky, ale jinak zachycují život v ghettu v působivých obrazech. Do okruhu umělců je zařazena Helga Wolfenstein. Zde se seznámila s Petrem Kienem, dvaadvacetiletým mladým malířem z Prahy, který byl v roce 1941 deportován SS do Terezína. Je mu přidělena jako asistentka. Když ji večer odvádí „domů“, do Vrchlabských kasáren, kde Helga žije se svou matkou, poprvé ji políbí. Petr Kien se rozchází s manželkou Ilse Stransky, kterou si vzal v Praze krátce před deportací. Petr Kien panikaří, že zemře, aniž by žil.
Ukazuje jí své nové kresby, miluje ji v podkroví. Je modelkou i milenkou současně. Helžina matka trpí vztahem své dcery s ženatým mužem a napíše dopis, který je chápán jako přihláška k transportu. Kienovi se podaří dosáhnout vyřazení Helgy, její matky a tety ze seznamu transportů.
V říjnu 1944 se na seznamu transportů objevují jména rodičů Petra Kiena. Připojí se k rodičům, aniž by jí o tom řekl. Dává jí své skicáky a více než 400 kresbami z doby, kdy žil v ghettu, v kufru, dává jí dopisy, z nichž jeden má každý den otevřít.
Dne 16. října 1944 opouští ghetto transport s 1 500 lidmi, mezi nimiž je i 25iletý Petr Kien, číslo: 665/0. Petr Kien přežil selekci na rampě v Osvětimi. Na konci roku 1944 zemřel na infekční chorobu.
Helga Wolfenstein je 8. května 1945 osvobozena v terezínském ghettu Rudou armádou. Helga, stejně jako její matka, onemocněla smrtelně na skvrnitý tyfus. Matka umírá. Helga nemůže uvěřit, že Petr Kien zemřel v Osvětimi. Začíná studovat na státní grafické škole v Praze. Požádala o vízum do Anglie, kde žije její sestra, které se podařilo před nacisty uprchnout. Kufr s Kienovými kresbami nechává u tety v Brně. Komunisté provedou v Praze puč a Helga Wolfenstein se už do Brna nikdy nevrátí. V roce 1971 si režim vynutil vrácení kreseb do Památníku Terezín. Zachovalo se jen několik věcí. Nyní žije v USA a je provdaná za Čecha, s nímž se seznámila v mládí na hodinách tance. Nyní je z ní stará žena, ale stále sní o Petru Kienovi. Dr. Munk, ředitel Památníku Terezín, jí napsal dopis, v němž ji poprosil, zda by mohl kresby získat. Helga Wolfenstein je chce zpět. Dr. Munk ji odkazuje na ministerstvo kultury.
