Haindl byl zástupcem inspektora tábora v terezínském ghettu. Objevuje se v mnoha zprávách přeživších, popisuje ho také Josef Bor ve své knize „Terezínské rekviem“. Vyznačoval se mimořádnou brutalitou vůči vězňům.
Scharführer Rudolf Haindl byl přeložen do Terezína z Vídně. Zde převzal kontrolní funkce jako zástupce Berglse. Haindl se objevoval ve dne v noci tam, kde ho nikdo nečekal. Jezdil na kole a prohledával každý kout města. Vždy se zdál být velmi dobře informován, v kapsách kontrolovaných osob nacházel tabák, cigarety a jiné zakázané věci. Následkem toho bylo obvykle bití a vězení. J. Singerová z Vídně ve své knize „Erinnerungen aus Wien und Theresienstadt“ (Vzpomínky z Vídně a Terezína), Londýn 1955, píše, že její sestra, vdova po vysoce vyznamenaném rakouském důstojníkovi z 1. světové války, měla být deportována. Došla k tzv. „šlajsně“, a protože byla invalidní, nesla si na krku skládací židli. Haindl prý v záchvatu vzteku a hněvu trhal skládací židli tak dlouho, dokud žena neupadla mrtvá na zem.
Podle několika přeživších měl Haindl v roce 1945 spáchat v Terezíně mnoho žhářských útoků. Dne 28. února 1945 založil současně 12 požárů na různých místech města a nejprve zakázal volat hasiče. Teprve když požáry nabyly většího rozsahu, povolil hasičům výjezd. Poslední požár údajně založil 4. května 1945. Zapálil opravny obuvi v jižních barácích.
Po soudním procesu byl 17. září 1948 odsouzen k trestu smrti a popraven.
