Dlouho ohlašovaná návštěva komise Mezinárodního červeného kříže (IRK) se uskutečnila v Terezíně dne 23. června 1944. Komise se skládala ze dvou Dánů a jednoho Švýcara. Švýcarský zástupce, Dr. Rossel, neměl před návštěvou žádný kontakt s dánskými zástupci.
Z Dánska přijeli Frants Hvass, vedoucí politického odboru ministerstva zahraničí, a primář Juel Hennigsen jako zástupce Dánského Červeného kříže z odboru zdravotnictví dánského ministerstva vnitra.
Za SS se zúčastnili SS-Standartenführer Dr. Rudolf Weinmann, velitel bezpečnostní policie (SIPO) a bezpečnostní služby (SD) v protektorátu, Günther z Prahy a jeho bratr, Sturmbannführer Rolf Günther, Möhs, kriminální inspektor SIPO v Kodani (tento příslušník SS mluvil dánsky a neustále se držel v blízkosti Frantse Hvasse), Hans Güntherův zástupce Hünel, velitel Rahm a Bergel. Ministerstvo zahraničních věcí zastupoval legátní rada von Thadden, Německý červený kříž zastupoval pasivně se chovající Dr. Heidenkampf. Jediným Židem, který se výpravy zúčastnil, byl Dr. Eppstein, který však směl s hosty hovořit pouze v přítomnosti příslušníků SS. Vězni měli zakázáno mluvit s hosty, ale hosté mohli klást otázky dánským Židům a funkcionářům samosprávy.
Není divu, že hosté sice zaznamenali psychický tlak, který na obyvatelích ležel, ale jinak nepřišli na nic znepokojivého. Kodaňský vrchní rabín Dr. Friediger předal svým krajanům pozdravy dánského krále a kodaňského biskupa. > Výklad Dr. Eppsteina byl dobře připravený a odsouhlasený s SS. Návštěvníci byli rozvezeni po celém městě, pak se vrátili zpět, takže ztratili přehled o velikosti města. Eppstein, který několik dní předtím utrpěl od velitele modřinu pod okem, měl na sobě frak a buřinku a k dispozici měl auto, které řídil civilní příslušník SS. SS se chytře drželo v pozadí a nechalo mluvit Eppsteina. Bezmocný židovský starší musel hrát svou tragickou a zoufalou roli. Před návštěvou města pronesl Weinmann krátký proslov. Poskytl historický přehled o táboře a zmínil, že v táboře je „15 Árijců“ (neřekl příslušníků SS). Ti měli sloužit ke kontrole, vše ostatní bylo záležitostí židovské samosprávy. V květinami vyzdobené kanceláři židovského staršího Eppstein přednesl svou přednášku o samosprávních útvarech, podmínkách bydlení, stravování, péči o mládež, službách pro seniory a nemocné a věku obyvatel. Eppstein hovořil o práci ve výrobních oblastech, o prodejnách, > peněžním styku, kulturním životě a vše znělo nějak věrohodně a normálně.
Poté komise navštívila několik kanceláří, zúčastnila se procesu kvůli krádeži před židovským soudem a vyslechla si výklad SS o soudnictví v táboře. Komise poté navštívila „sběrnu prádla“ a parní prádelnu, mohla pozorovat, že se lidé mohou volně pohybovat po městě, a Eppstein řekl, což nebyla pravda, že v městě je možné uzavírat sňatky. V jídelně byly obdivovány servírky v bílých zástěrách, poté byla ukázána ubytovna pro dělníky, „pekárna“ a skvěle zařízený dětský domov. Na jižním svahu se zrovna hrál fotbal, když komise procházela kolem, a tak bylo možné vidět i pěkné zahrádky v příkopech pevnosti, které byly dva měsíce předtím přiděleny protěžovaným vězňům. Ve společenském domě (v Sokolovně) komise na chvíli zhlédla představení dětské opery „Brundibár“ a když opouštěla halu, právě kolem procházely zpívající dívky ze zemědělského oddělení. „Náhodou“ se setkala s roznášeči chleba pracujícími v bílých rukavicích. Bývalou ošetřovnu, která byla přeměněna na školu, nebylo možné navštívit, protože právě byly „prázdniny“. Byla navštívena mateřská škola a několik Dánů a „významých osobností“ v jejich bytech. Poté se šlo do „pekárny“ a do dětských domovů v bloku F 111. Hostům bylo řečeno, že se v Terezíně se narodilo 300 až 400 dětí. Byly zde porodnice a antikoncepční prostředky. V Q 412 byla navštívena lékárna. > Eppstein uvedl, že konzumace alkoholu a tabáku je zakázána, ale blíže to nezdůvodnil.
Přestávka na oběd se konala v kanceláři SS bez Eppsteina. Poté byla navštívena banka v Q 619, pošta (L414), kde se právě rozdávaly balíčky a sardinky, „chlapecký domov“ ve stejné budově, obchod a řeznictví (oba v L 415). Navštívili hasičskou stanici v L 502 a poté několik příjemných pokojů „ošetřovny“. Komise navštívila strojní truhlářskou dílnu ve staré jízdárně (Q321) a poté se přesunula do centrálních lázní. Poté musel Dr. Springer, vedoucí chirurgického oddělení, odpovědět na otázky týkající se zdravotního systému.
Návštěva komise skončila prohlídkou dětského pavilonu (z něhož se děti mohly těšit pouze 24 hodin). Prohlídka trvala od 11 do 19 hodin.
Členové komise podali zprávy, které viděné věci vykreslily v příznivém světle, a tím poškodili Mezinárodní červený kříž v Ženevě. SS mohla být se svým klamným manévrem spokojena. Nikdo nemyslel na to, že do Osvětimi bylo transportováno 7 500 lidí, aby mohla být úspěšně provedena zkrášlovací akce pro komisi.
Delegace Mezinárodního červeného kříže 6. dubna 1945
Návštěvy zástupců Mezinárodního červeného kříže (IRK) v Terezíně v dubnu 1945 byly důsledkem rozpadu a jednání, která Heinrich Himmler tajně vedl se zástupci Švédska a Mezinárodního červeného kříže.
Předcházela jim další zkrášlovací akce, která byla méně nákladná než ta první. Přesto bylo na krátkou dobu zastaveno spalování mrtvol v krematoriích a nařízeno pohřbívání do země. Zařízení byla uklizena, zřízen byl domov pro malé děti s mateřskou školkou, spořitelna byla pokryta koberci a s velkým úsilím byla nacvičena česká dětská hra „Broučci“.
6. dubna 1945 přijel do Terezína delegát Mezinárodního červeného kříže v Berlíně, Dr. Lehner, s delegáty ze Ženevy určenými speciálně pro Terezín, Paulem Dunantem v doprovodu Eichmanna, Dr. Weinmanna, zástupce ministerstva zahraničí v Praze, vyslance von Lückwalda, von Thaddensa a švýcarského diplomata Buchmüllera. Komisi provedl ghettem Günther, protože Rahm onemocněl. Dr. Weinmann poskytl delegaci informace o deportacích, čísla, která nesouhlasila. Lehner byl podezřívavý, ale podvod zafungoval i zde, jak bylo možné vyčíst z následně sepsané zprávy.
