Ghetto bylo střeženo českým četnictvem. To čítalo asi 150 až 200 mužů a formálně podléhalo českým státním orgánům, prakticky však SS. Mělo následující hlavní úkoly: hlídání a izolace Židů od vnějšího světa, doprovod transportů a pracovních čet mimo kasárna (později pouze mimo ghetto), prohlídky zavazadel nově příchozích a hlídání zadržovacích místností, ve kterých byli vězněni vězni, kteří porušili táborový řád. V počáteční fázi se strážní místnosti nacházely ve vstupní části kasáren.
SS bylo při výběru četníků velmi opatrné. Žádný četník nesměl mít příbuzné, na které se vztahovaly norimberské zákony. Četníci zvláštního oddílu byli pravidelně střídáni, ženatí po třech měsících a svobodní četníci po šesti měsících. Četník nesměl být vyslán podruhé. Úředníci byli neustále kontrolováni. Úředník, který se jevil jako příliš měkký, byl vystřídán. Solidaritě mezi četníky a vězni mělo být za každou cenu zabráněna. Po válce byli četníci Emil Hašek a František Drahonowský zatčeni a odsouzeni českým soudem, kapitán štábu Theodor Janeček, který kolaboroval s Němci, zemřel ve vězení dne 9. března 1946.
Většina těchto českých četníků se k vězňům chovala slušně, často jim pomáhala s jídlem nebo s přepravou tajných vzkazů a při prohlídkách přimhouřila oko. To shodně potvrzují přeživší vězni. Výjimkou byl velitel četnictva nadporučík Janeček, který byl považován za kolaboranta a úzce spolupracoval s Němci. Tento brutální muž, který Němcům hlásil každou maličkost a kterého se báli i četníci, mluvil zásadně pouze německy.
Byli četníci, kteří se nejen chovali neutrálně, ale vězňům pomáhali, kde mohli. Jedním z nich byl Karel Salaba.
Četnictvo bylo ubytováno v kasárnách. Četníci byli umístěni ve starém důstojnickém kasinu naproti Parkhotelu.
