Staronová synagoga se nachází v Červené ulici. Je jednou z nejstarších gotických staveb v Praze a duchovním centrem pražské židovské obce. Staronová synagoga patří k nejstarším synagogám v Evropě. Navzdory všem snahám o renovaci si tato budova zachovala svou středověkou atmosféru. Synagoga stojí na svém původním místě, několik metrů pod úrovní ostatních ulic Starého Města, v ulici, která se nejpozději od 17. století nazývala Řeznická ulice. V její blízkosti stála červeně natřená řeznictví. Od toho je odvozen dnešní název Červená ulice. Synagoga byla založena mezi lety 1270 a 1280 a její stavba pravděpodobně souvisí s privilegii, která pražským Židům udělil v roce 1254 Přemysl Otakar II. Jedná se o dvouloďovou stavbu. Tento stavební styl má dlouhou tradici, byl použit již při stavbě románské synagogy ve Wormsu na konci 12. století a o něco později při stavbě podobné budovy v Řezně. Vzhledem k určitým shodným stavebním prvkům nelze vyloučit, že se na stavbě synagogy podílela cisterciácká stavitelská lóže, která stavěla i kláštery v okolí.
Po schodech se sestupuje do předsálí synagogy, podlouhlé místnosti, která navazuje na jižní stranu dvojité lodi synagogy. Má valenou klenbu, jejíž pole tvoří plastická klenební žebra. Portál do hlavní lodi je zdoben reliéfem vinných listů a hroznů, které rostou na spirálovitě stočených větvích stromu a pravděpodobně symbolizují společný kořen 12 kmenů Izraele. Samotná modlitebna překvapuje svou relativně velkou rozlohou. Dva osmiúhelníkové sloupy rozdělují obdélníkový prostor na dvě lodě. Synagoga byla ve středověku využívána nejen jako modlitebna, ale také jako shromažďovací místnost, škola a místo, kde se řešily právní záležitosti. Kromě toho byla synagoga také úřadovnou rabína. Podél stěn vede silně profilovaná římsa. Sloupy nesou pětidílnou klenbu s rýhovanými žebry.
Uprostřed prostoru stojí řečnický pult (BIMA/ALMENOR) obklopený gotickou mříží, na kterém se čte ze svitků Tóry. Toto místo používá rabín také při svých proslovech k věřícím.
Na vybledlé látce vlajky visící nad ním je napsáno: „Pán zástupů, země je plná jeho slávy. V roce 117 k.z.d.W. 1357 udělil Jeho Veličenstvo císař Karel IV. pražským Židům privilegium nosit vlajku. Toto privilegium bylo obnoveno za vlády císaře Ferdinanda. Dlouhými lety poškozená byla renovována na počest našeho císaře Karla VI. – Nechť Bůh pozvedne jeho slávu – u příležitosti šťastného narození jeho syna arcivévody Leopolda – ať je jeho majestát pozvednut – v roce Tikon – ať jeho říše trvá věčně – 1716.“
Uprostřed Davidovy hvězdy je na vlajce vyobrazen špičatý židovský klobouk, tradiční pokrývka hlavy pražských Židů ve středověku. Náboženským centrem svatyně je schránka na Tóru (ARON HAKODESCH). Schránka je zasazena do východní stěny směrem k Jeruzalému. Obklopují ji dva malé renesanční sloupy. Kolem almemoru jsou rozmístěny řady sedadel, jejichž umístění a určité hierarchické uspořádání hrají v životě obce významnou roli. Sedadla v synagoze byla zakoupena a dědila se z generace na generaci. Jedno ze sedadel je označeno číslem 1 a od ostatních sedadel se liší také tím, že nad ním je na zdi umístěna Davidova hvězda. Zde údajně sedával legendární Rabi Löw. Nad jiným sedadlem na pravé straně je na malé cedulce napsáno jméno Tomáš Fritta-Haas, místo v obci pro syna Bedřicha Fritty, který přežil v Malé pevnosti a po smrti svých rodičů v Osvětimi a Terezíně byl adoptován Leo Haasem a jeho ženou.
Hlavní loď byla vyhrazena mužům, pro ženy byla až na konci 17. století přistavěna boční chodba, odkud ženy mohly sledovat bohoslužbu přes velmi malá okénka.
Malým okénkem na východní straně synagogy bylo dříve možné sledovat východ slunce, který byl znamením pro ranní modlitbu. Staronová synagoga byla od počátku masivní kamennou stavbou. Odolala středověkým pogromům i požárům. V této synagoze působila celá řada známých rabínů.
V letech 1883, 1921–1926 a 1966–1967 byly v synagoze provedeny renovační práce, během povodní v roce 2002 byla poškozena. V synagoze se dodnes konají bohoslužby.
