Velitelství Gestapa Praha – Policejní věznice Malá pevnost
Když vstoupíte do správního nádvoří věznice Gestapa, uvidíte na levé straně dveře s nápisem „Geschäftszimmer“ (kancelář). Po příjezdu do Malé pevnosti byli vězni (jednotlivě nebo v malých skupinách) zaregistrováni v kanceláři a byly zaznamenány jejich údaje. Podle zpráv přeživších vězňů (např. plukovníka Josefa Svobody) byli vězni často již zde šikanováni a týráni. Kancelář se skládala ze dvou místností. V první místnosti, do které se vcházelo dveřmi, stála uprostřed dřevěná zábrana, ke které museli vězni přistoupit. Za ní seděli službu konající dozorci u velkého stolu. Vpravo a vlevo od stolu byly skříně na spisy a dokumenty. Malá kamna na levé straně vytápěla místnost v zimě. Průchod vedl do další místnosti, která byla po celém obvodu od podlahy až po vysoký strop vybavena regály se stovkami malých přihrádek. Do těchto přihrádek se ukládaly kartotéční lístky a další dokumenty vězňů. Zde také docházelo k ojedinělým propuštěním, zde se vedl evidenční registr, zde se připravovaly dokumenty, když měl být vězeň na základě vyneseného rozsudku převezen do jiné věznice, nápravného zařízení nebo do koncentračního tábora.
Stejně jako většina ostatních zařízení v přízemí byla i kancelář po povodni v roce 2002 silně poškozena. Podlahy musely být vyměněny, regály vyklizeny.
Od června 2005 jsou prostory zrenovovány, historický nábytek je na svém místě a kancelář je otevřena pro návštěvníky.
Na první nádvoří se ze správního nádvoří dostanete branou „Arbeit macht frei“ (Práce osvobozuje). Nádvoří je rozděleno na bloky A a B, ve kterých se nacházelo 17 společných a 20 samostatných cel. V celách na nádvoří bylo umístěno až 1 500 vězňů.
Ve společných celách se na nesnesitelně malém prostoru tísnilo až 100 vězňů. Cely byly za rakouské éry navrženy pro 16 vojenských zajatců. V cele č. 1 (vpředu vpravo) byli vězněni sovětští váleční zajatci, kteří byli pravidelně využíváni k práci v dole Richard v Litoměřicích. V celách 2 a 3 vedle nich byli vězněni židovští vězni, kteří byli buď uvězněni jako „političtí“ vězni nebo byli kvůli porušení táborového řádu převezeni z ghetta do Malé pevnosti. Jim a sovětským vězňům se vedlo nejhůře. Při výdeji jídla byli znevýhodňováni, obzvláště šikanováni dozorci, pověřováni nejtěžšími pracemi, ponecháni bez lékařské pomoci, mučeni a biti až k smrti. V cele č. 2, menší tmavé cele mezi č. 1 a č. 2, byl během svého procesu v Litoměřicích vězněn ředitel věznice Jöckel.
V ošetřovně vedle pracoval úředně přidělený policejní lékař Dr. B. Krönert. Ten však vězně téměř neléčil, ošetřoval především příslušníky strážních jednotek a dozorce.
Naproti židovské cele se nacházela kancelář dvorní správy. Kancelář zpočátku vedl A. Neubauer, později S. Rojko. Oba byli po válce obviněni a odsouzeni: Neubauer k trestu smrti, Rojko v Rakousku k doživotnímu vězení. Ve dvorní správě se sestavovaly pracovní komanda vězňů (včetně pracovních komand pro důl Richard) a vedly se zde seznamy vězňů v celách. Na rohu budovy dvorní správy visí klepadlo, jehož zvuky svolávaly vězně k apelům, které často trvaly hodiny, půl dne nebo celý den.
Na samotku byli vězni zavíráni za účelem zpřísnění trestu. Na vnějším konci dvora byla kuchyně, kterou vedl dozorce Hohaus. Hohaus se k vězňům choval slušně, dokonce jim prý pomáhal. Byl souzen v Litoměřicích a v roce 1946 osvobozen.
Na malém dvoře vedle samotek byli vězni brutálně týráni.
V levém rohu prvního nádvoří se nacházela odvšivovací stanice a ošetřovna, kde se vězeňští lékaři starali o nemocné. Leo Haas v roce 1967 uvedl, že v židovské cele byl jednomu spoluvězni bez anestetik a dostatečné dezinfekce vyoperováno slepé střevo.
Rovněž v levém rohu prvního nádvoří se nachází kanálová vpust, na jejíž betonové obrubě se někteří dozorci zvěčnili svými jmény.
V sousedním vzorovém kadeřnictví mělo být v roce 1944 demonstrováno, jak velká pozornost byla věnována hygieně vězňů. Kadeřnictví nebylo nikdy využito, předpokládá se, že vedení věznice se obávalo, že komise Mezinárodního červeného kříže projeví přání věznici navštívit.
V roce 1968 byla zrekonstruována židovská cela na prvním nádvoří, přičemž v dřevěných škvírách prken byly nalezeny četné tajné vzkazy vězňů.
V důsledku povodní v roce 2002 byly cely těžce poškozeny a dřevěné podlahy musely být odstraněny. Mezitím byly obnoveny.
Na pravé straně IV. nádvoří se nachází pět hromadných cel, do nichž bylo umístěno vždy 400 až 600 vězňů.
Každá z těchto společných cel byla vybavena dvěma delšími stoly a několika lavicemi. Není jasné, kam bylo možné ukládat pracovní nářadí a osobní věci. Plochy na spaní byly třípatrové, na horní patra se dalo dostat pouze po dřevěném žebříku, který byl přibitý k pryčně. Na spaní bylo málo místa, muži museli ležet jako sardinky v konzervě, sotva se mohli otočit nebo změnit polohu, aniž by rušili sousedy. Od slamníků bylo upuštěno, vězni spali na tvrdých dřevěných prknech. Kvůli nedostatku místa museli mnozí spát i na betonové podlaze, často ve výkalech ucpaných a přetečených toalet, kterých bylo na obou stranách vchodu pouze tři. Tyto katastrofální hygienické podmínky vedly na jaře 1945 k rychlému šíření epidemie skvrnitého tyfu.
Cely musely být postaveny vězni z lehkých materiálů. Betonová podlaha, zděné stěny, ale střecha z dehtového papíru se skleněným světlíkem uprostřed. Tato konstrukce nedokázala zadržet horko v létě a chlad v zimě. V létě bylo zejména kvůli přeplněnosti dusno a nesnesitelné horko, v zimě mrazivá zima, protože malá kamna stojící u zadní stěny nedokázala tyto prostory dostatečně vytápět a teplo navíc unikalo kvůli nedostatečné izolaci střechy. Plukovník Svoboda vyprávěl, že pak začala bitva o místa nahoře. Tady bylo nejtepleji.
Panský dům je masivní budova uprostřed Malé pevnosti sestávající z přízemí a horního patra. Leží naproti kasárnám SS, dnešnímu muzeu, a je přístupná po cestě vedoucí malým parkem.
V dobách rakousko-uherské monarchie sloužila tato budova jako ubytování pro velitele pevnosti a důstojníky spolu s jejich rodinami. Během období vězení Gestapa zde bydleli někteří dozorci se svými ženami a dětmi. Ve zdejších prostorách bydlel i velitel Jöckl se svou ženou a dcerou, Rojko bydlel v prvním patře panského domu. Jeden z vězňů, plukovník Josef Svoboda, vyprávěl, že děti dozorců si hrály v parku před zámkem pod přísným dohledem a že pro potřeby těchto rodin museli vězni postavit koupaliště a kino.
Dnes je v panském domě umístěno vedení památníku a správa. V prvním patře se kromě konferenční místnosti nachází kancelář ředitele a finanční správa, v přízemí archiv, knihovna, fotolaboratoř a kancelář správního ředitele.
viz také:
