Dne 7. května oznámil Dunant jako zástupce Mezinárodního červeného kříže z balkonu věže radnice v Terezíně v němčině a francouzštině kapitulaci Německa. Dne 8. května se Terezín stal bojištěm. Jednotky SS a Wehrmachtu se přesouvaly na okraji města směrem k Litoměřicím, aniž by však vnikly do samotného tábora. Brzy ráno byla ostřelována západní strana E VI. Kolem 19.00 hodin zasáhl ruský granát dům Q 704. Z trosek byl vyproštěn mrtvý starý rakouský plukovník a zraněný holandský generál. Těžké německé tanky uprchly směrem na Prahu. Ve 21:00 hodin pak projel táborem první ruský tank. Vězni ho uvítali jásotem.
Do tábora samotného přišli Rusové ráno 9. května 1945. „Vybíháme jim na uvítanou. Rusové nám házejí cigarety, tabák, chléb a cukr. Do tábora přicházejí angličtí a francouzští váleční zajatci. Bratrství! Divočejší než kdy jindy a mluvíme všemi jazyky najednou. Už není žádné zatemnění, večer je město jasně osvětlené. Všude hoří ohně, sedíme kolem, smějeme se, pijeme a zpíváme. Na ruských tancích jedeme až k velké meziměstské silnici, po které poražený německý wehrmacht táhne do zajateckých táborů. Zabavujeme vozy s proviantem, pijeme zrnkovou kávu a jíme čokoládu. Nakupujeme přímo u velkoobchodníků, boty v německé kožedělné továrně... Jdeme do malého města, které je jen pár kilometrů daleko (Litoměřice), a vracíme se na kolech nebo na koních. Ale svět je tak prázdný a budoucnost před námi bezútěšná. Chci už jen spát, nic jiného.“
Dne 10. května předal Paul Dunant velení ruskému důstojníkovi. Vedení samosprávy převzal Ing. Georg Vogel, pražský komunista, který byl v táboře od roku 1941 a již patřil k prvním v Radě starších. Dne 13. května uspořádal major Kusmin, ruský velitel, svou první veřejný nástup.
