Terezín po povodni Zpráva o návštěvě památníku Terezín
od Jürgena Winkela (Dětský a mládežnický domov Putenhof Belitz)
Spolu s kolegou Jensem Fangohrem jsem navštívil památník Terezín jménem mladých lidí a zaměstnanců zařízení a spolku Niedersächsischer Verein zur Förderung von Terezín/Theresienstadt e.V. (Spolek Dolního Saska na podporu Terezína).
Při rozhovorech s vedením památníku (Dr. Munk, Dr. Blodig, pan Janoušek, Ing. Krejni), zaměstnanci památníku, obyvateli města a zástupci umělecké kolonie M.e.c.c.a. jsme se informovali o škodách způsobených povodněmi a diskutovali o tom, jak bychom mohli pomoci.
V ranních hodinách dne 16. srpna bylo severočeské městečko Terezín, kde bylo během druhé světové války umístěno do ghetta 150 000 Židů, a takzvaná Malá pevnost, která sloužila jako vězení Gestapa, zcela zaplaveno povodní.
Voda přišla z řeky Ohře, která protéká městem a byla rozvodněna povodní z nedalekého Labe, přišla přes pole z Litoměřic, vystoupala z příkopů pevnosti a z kanalizace.
Voda zaplavila ulice a náměstí města, židovský hřbitov, přízemí bytů, obchodů a veřejných budov, včetně Mezinárodního setkávacího místa v Magdeburské kasárně, kolumbária a muzea ghetta, a to do výšky 1,50 m.
Na druhé straně řeky Ohře si voda našla cestu do ještě nížeji položené Malé pevnosti, zaplavila parkoviště, zahrádkářské kolonie, národní hřbitov a vtekla vstupní bránou a vnějšími okny do vnitřních prostor pevnosti. Zatímco se voda rozlila do bývalé věznice Gestapa, dílenského dvora, ženského dvora, správního dvora a na první nádvoří ve výšce 1,60 m, vtékala do níže položeného IV. a zaplavila jej téměř 4 metry vysokou vodou (až nad budovy s celami), voda vystoupala z příkopů a kanalizace. Teprve v sobotu 17. srpna 2002 začala voda pomalu klesat a odtékat. Skutečný rozsah škod se ukázal až postupně a dodnes není jasné, jaké následné škody lze očekávat.
Město bylo zaplaveno v průměrné výšce 1,50 m. Tuto výšku vody lze nyní vidět na stěnách domů. Přibližně 300 bytů v přízemí bylo zaplaveno, asi 300 rodin přišlo o většinu svého majetku: nábytek, elektrické spotřebiče, oblečení, prádlo. Oběti povodní byly ubytovány u příbuzných, v sousedních obcích a ve 2. patře společenského centra. Zatopena byla radnice, obchody důležité pro zásobování obyvatelstva, ordinace lékařů, restaurace, mateřské školky, umělecká kolonie M.e.c.c.a., kulturní dům, domov důchodců a kasárna.
Elektrické rozvody jsou nefunkční, zatím má elektřinu jen několik budov. Telefonní spojení stále nefunguje. Na pozemku u hlavní silnice (naproti muzeu ghetta) se hromadí odpadky, smetí a sutiny. Nákladní automobily neustále přivážejí nové náklady, zatímco armáda se snaží tuto obrovskou hromadu zhutnit pomocí těžké techniky. Později bude zlikvidována jako nebezpečný odpad. Všude v bytech je omítka otloukána do výšky 2,00 m, aby stěny mohly vyschnout.
Níže položená škola ve městě byla spolu s tělocvičnou zcela zaplavena. Děti byly převezeny na Moravu, kde našly ubytování a mohou chodit do školy. Nadace VW a město Jablonec nad Nisou poskytly každý 1 milion Kč na obnovu školy.
Mezinárodní setkávací místo v Magdeburské kasárně s ubytovacími a zásobovacími zařízeními, výstavními prostory a kancelářemi je těžce poškozeno. Vstupní prostor s pokladnou, prodejní místností, vrátnicí, kancelářemi dobrovolníků, pedagogickým oddělením a dokumentačním oddělením je silně zasažen, velká část nábytku, počítačového a komunikačního vybavení, topení a archivu, dokumentů a výstavního materiálu je zničena. Velké škody jsou v jídelně a kuchyni, opravitelná je pravděpodobně jen část sporáků, chladicích zařízení a agregátů. Cenné expozice v 1. patře neutrpěly. Nyní však (stejně jako v jiných muzeích) hrozí, že budou poškozeny vlhkým teplým vzduchem produkovaným obrovskými horkovzdušnými ventilátory a proto budou muset být rozebrány. Nikdo neví, kde by bylo možné expozice uskladnit. Po obnovení kanalizace, dodávek elektřiny a vody budou pravděpodobně od konce měsíce moci v setkávacím centru opět bydlet malé skupiny.
Ve vnitřním dvoře kasáren stojí velké armádní stany, které část obyvatelstva a zaměstnance památníku zásobují teplými jídly z polní kuchyně. Ve 2. patře setkávacího centra bydlí mladé rodiny z města, které přišly o své byty a o veškerý majetek.
Kolumbárium, které bylo slavnostně otevřeno teprve v říjnu a kde se konaly pohřební obřady a kde byl uložen popel obětí v kartonových krabicích, bylo zcela zaplaveno. Nová výstava je zcela zničena. Podlaha a stěny jsou pokryty silnou a hustou bahnitou vrstvou. Voda v době návštěvy ještě neodtekla. Ještě musí být vypracována přesná zpráva o škodách.
Na parkovišti krematoria byly níže položené byty zaměstnanců zcela (až po střechu) zaplaveny a zničeny. Za nimi směrem k Bohušovicím stojí voda, obrovské, páchnoucí jezero. Židovský hřbitov a krematorium jsou těžce poškozeny. Vedení památníku se obává nejzávažnějších škod na statice krematoria. Na silnici vedoucí k parkovišti jsou díry, skrz které je vidět do podzemních kasemat (podzemních ochozů). Ty jsou stále pod vodou.
O něco výše položené muzeum ghetta není tak silně zasaženo. Podlaha v přízemí byla zaplavena. Nižší část (kinosál a zadní výstavní prostory) je kvůli vyšší hladině vody zasažena silněji. Model města vystavený v této části je zničen. V místnosti, kde se nachází památník dětem z Terezína, byla poškozena dřevěná podlaha. Kanceláře vzdělávacího oddělení a studovna pro mládežnické skupiny byly zcela zničeny. I zde hrozí, že nová stálá expozice v prvním patře, která byla otevřena teprve na podzim 2001, bude poškozena horkovzdušnými tryskami a bude muset být odstraněna.
V nově zrekonstruované budově vzdělávacího centra v Pražské ulici, která byla otevřena teprve v květnu 2002, byly zničeny přednáškový sál, společenská místnost v suterénu a celé přízemí včetně vybavení.
Židovská modlitebna z doby ghetta, která byla objevena a zrekonstruována teprve v devadesátých letech, byla těžce poškozena.
Zvláště velké škody utrpěla nižší Malá pevnost, ve které se nacházejí centrální zařízení památníku.
Hřbitov byl zcela zaplaven. Na některých místech se propadl terén a velká část růžových keřů se zdá být poškozená.
Silnice vedoucí kolem pevnosti, která je výše položená, se na jednom místě z obou stran zřítila a dosud byla opravena pouze provizorně.
Budova u parkoviště, ve které bydleli zaměstnanci památníku, je zcela zničena, kiosky, které se tam nacházely, byly odplaveny vodou.
Ve všech budovách Malé pevnosti jsou přízemí zcela zničena, velká část nábytku, komunikačních zařízení, počítačů a rozvodů je zničena.
Pokladna a místnosti skupinových průvodců jsou silně poškozeny.
Provoz je omezen na nouzový režim, který reguluje návštěvnost.
Expozice ve vstupní bráně o historii města Terezína až do druhé světové války je zcela zničena a musí být nahrazena.
Recepční místnosti ve vnější zdi u vchodu, byt správce Jiřího Červeného a jeho rodiny jsou zcela zničeny, veškerý nábytek, prádlo a další věci jsou ztraceny. Nyní bydlí u příbuzných v Brozanech.
Zcela zničená je restaurace s kuchyní, chladírnami a jídelnami.
Výstava na Frauenhofu o podzemním koncentračním táboře Richard v Litoměřicích je těžce poškozena.
Výstava v přízemí muzea Malé pevnosti je ztracena a musela být rozebrána.
Kinosál je zničen. Zde musela být vytrhána dřevěná podlaha.
Nejvíce postižena je pravděpodobně centrální správa a vedení památníku v panském sídle. Všechny kanceláře v této části byly zničeny. Ztratil se nábytek, mnoho elektrických zařízení, počítače atd. Zničena byla fotolaboratoř, dokumentační oddělení a zasedací místnosti. Velká část knihovny a nenahraditelného archivu byla zachráněna. Cenné dokumenty a část knihovny byly zmraženy ve speciálních přepravních kontejnerech a převezeny do Prahy. Zde se je snaží zachránit pečlivou a náročnou prací.
V místnostech byly vytrhány vodou nasáklé dřevěné podlahy. Omítka je otlučena až do výšky 1,80 m. V každé místnosti jsou horkovzdušné ventilátory, jejichž provoz stojí denně 1 000 Kč, a které z nich dělají saunu. Proces vysoušení potrvá měsíce. Je to závod s časem. Než nastane období mrazů, musí být ze zdí odstraněna většina vlhkosti, protože se obáváme, že mráz způsobí ještě větší škody. Již nyní je všude vidět plíseň a stopy sanytru na a ve zdech. Všude visí kabely. Je třeba obnovit celou elektrickou síť. Dalším problémem je zásobování budov teplem. Celé pamětní místo bylo vytápěno nočními akumulačními kamny (starší modely), které jsou nyní rozebrané a vysouší se. Nikdo neví, zda budou znovu použitelné. Kanalizace byla provizorně opravena. Jako pitná voda přichází v úvahu pouze balená minerální voda.
V horním patře zřídili zaměstnanci ve velkém sále krizový štáb a provizorní kanceláře. Bez obvyklé komunikační sítě je obtížné zvládnout a koordinovat množství práce, která nyní přibývá.
Všechny cely ve všech nádvořích jsou těžce poškozené, všude byly vytrhány dřevěné podlahy. Stejná situace panuje ve strážnicích, na úřadovně a ve správě nádvoří.
Těžce poškozeno bylo také níže položené IV. nádvoří, které bylo zaplaveno vodou až nad střechy hromadných cel a musí být kompletně renovováno. Při naší návštěvě právě vojáci české armády odstraňovali omítku ze stěn. Průchod na nádvoří je smytý.
Truhlářská dílna, zámečnictví, malířství a restaurátorská dílna jsou těžce poškozené. Nelze předvídat, které stroje a jaká další zařízení budou po vysušení opět použitelné. Kuchyně v kantýně je zničena, společenská místnost pro zaměstnance a šatny jsou nepoužitelné. Ing. Krejni, který je zodpovědný za práce v památníku, se musí obejít bez své zničené kanceláře. Je postižen dvojnásobně, protože přišel o svůj nově postavený dům v Českém Kopišti na břehu Labe.
Malý byt, který památník nechal zřídit především pro pracovní skupiny z Putenhofu, byl právě na jaře čerstvě zrekonstruován. Je promočený, část vybavení je ztracena. Pouze postele byly zaměstnanci památníku zachráněny.
Podzemní chodby jsou částečně stále pod vodou, praskliny ve sklepeních naznačují větší škody, celá elektrická síť je zničená.
V příkopech stále stojí voda. Dřevo, které naše pracovní skupina pokácela během letního tábora v jižní části pevnosti, se rozprostírá po celé pevnosti v délce přes 1000 metrů. Kmen stromu o hmotnosti několika tun, který jsme kvůli krátké čepeli naší motorové pily nemohli rozřezat, nyní leží šikmo na přístřešku popravčího místa. Také pokud jde o stav valů a příkopů, nelze zatím určit výši škod. Je třeba zkontrolovat, zda nedošlo k jejich podemletí.
Velká část práce, která byla v Terezíně za posledních 12 let vykonána, byla zničena nebo silně poškozena. Patří sem i výstavy, které jako málokteré jiné na světě udržují památku na násilné zločiny nacistů. Památník každoročně navštěvují statisíce lidí, tisíce z nich se účastní seminářů a akcí v setkávacím centru. Vedení památníku (a tedy i my všichni) musí začít znovu. Dr. Munk oznámil, že podle předběžného (jistě ne konečného) odhadu dosahují škody nejméně 60 milionů Kč (přibližně 2 miliony EUR) z čehož 30 milionů připadá na škody na nemovitostech. Česká vláda vyčlenila na škody způsobené povodněmi na kulturních památkách v České republice v roce 2002 přibližně 10 milionů Kč. Terezín z toho dostane 3 miliony. Skutečná pomoc státu obětem povodní (a to je správné) směřuje nejprve k postiženým lidem. Památník Terezín není v žádném případě schopen tuto částku uhradit sám ani s pomocí ministerstva kultury.
Památník byl znovu otevřen 6. srpna, protože je nyní závislý na vstupném každého návštěvníka. Mnohé části jsou však pro návštěvníky stále uzavřeny.
Vedení a zaměstnanci památníku (z nichž mnozí přišli o své byty) spolu s vojáky české armády a dobrovolníky v posledních týdnech vykonali obrovský kus práce, aby zabránili nejhoršímu. Jsou na pokraji vyčerpání, ale nezoufají. Chtějí začít s „obnovou“ a k tomu naléhavě potřebují naši pomoc.
Jedná se především o finanční prostředky, o sbírku peněz. Věcné dary, jako jsou nářadí, stroje, nábytek, počítače atd., budou možná potřebné na jaře. V současné době nikdo neví, kam s nimi. Památník nepotřebuje peníze někdy v budoucnu, ale hned teď. Protože pouze nyní lze provést práce, které jsou nezbytné k zabránění dalším škodám, jichž se obáváme s blížícím se nástupem zimy. Měli bychom využít všechny kontakty, všechny možnosti a nápady, abychom mohli naplnit naději, kterou do nás vkládají naši čeští přátelé.
Vedení památníku nás požádalo, abychom přijeli do Terezína s pracovní skupinou z Putenhofu a pomohli s naléhavě potřebnými pracemi na památníku. Proto pojedu od 28. září 2002 do Terezína s 8 – 10 mladými lidmi, kteří se již všichni zúčastnili pracovního tábora v Terezíně. Budeme pomáhat tam, kde bude potřeba, a zůstaneme tak dlouho, jak to bude možné (a jak to dovolí prázdniny a dohody se školami).
Lidé v Terezíně vědí, že povodně v Sasku, Sasku-Anhaltsku, Braniborsku a Dolním Sasku způsobily velké škody a mnoho utrpení. Přesto nás žádají o pomoc a o to, abychom zde v Německu upozornili na osud a utrpení tohoto místa, které je zvláštním způsobem spojeno s německou historií. „Nenechávejte nás teď samotné,“ řekl Jiří Červený, když jsme se s Jensem v pondělí odpoledne loučili.
Díky dlouholeté spolupráci s památníkem není Terezín pro naše mladé lidi jen místem vzpomínky na oběti nacistických zločinů. Díky práci v areálu památníku, setkáním s dnes ještě žijícími svědky nacistického teroru, českými mladými lidmi a rodinami se toto místo pro nás všechny stalo také místem smíření a naděje. Proto vynaložíme veškeré síly, abychom jej zachovali.
Jens Fangohr a já jsme předali finanční dar rodině Červených, která se po léta angažovala a starala se o blaho našich mladých lidí v Terezíně. Tento dar byl věnován mladými lidmi z našeho zařízení (někteří darovali 20 eur ze svého kapesného), rodiči mladých lidí, zaměstnanci Putenhofu a členy Niedersächsischer Verein zur Förderung von Theresienstadt/Terezín e.V. (Spolek Dolního Saska na podporu Terezína). Jako dar od Irmgard Oehring (přítelkyně našeho zařízení) jsme jim předali prádlo, deky a oblečení, které při povodni ztratili a které naléhavě potřebují. Jejich radost byla nepopsatelná.
Když jsem v úterý večer (10. září) podal zprávu o návštěvě Terezína a zeptal se, kdo se chce zúčastnit pracovního tábora, mnoho mladých lidí a jejich pečovatelů se spontánně přihlásilo. Materiály a fotografie jsou k dispozici také na internetové stránce www.holocaust.cz/deu/2002/terezin 1.
Jürgen Winkel, Putenhof Belitz
