Karl Hermann Frank se narodil v roce 1898 v Karlových Varech, byl tedy Sudetským Němcem. Vyučil se knihkupcem, nejprve se angažoval v národoveckých, později v nacionálně socialistických skupinách a věnoval se národnostnímu boji v Československu po roce 1918.
V roce 1933 se stal šéfem propagandy Konrada Henleina. Po velkém volebním úspěchu Sudetoněmecké strany v roce 1935 se stal poslancem pražského parlamentu a v roce 1937 Henleinovým zástupcem. Během podzimní krize v roce 1938 vedl za německou menšinu jednání s lordem Runcimanem, která vedla k Mnichovské dohodě. Po vpádu německého wehrmachtu do Sudet se stal zástupcem gauleitera (vedoucího župy). Dne 19. března 1939 byl státním tajemníkem u říšského protektora pro Čechy a Moravu. Po nahrazení Konstantina Freiherra von Neurath Wilhelmem Frickem dne 20. srpna 1943 se stal ministrem říšského protektorátu v hodnosti říšského ministra, SS-Obergruppenführera a členem Lidového soudu.
Frank zastával ve správě v průběhu celé okupace Čech a Morav klíčovou pozici. Byl vedoucí osobností Sudetoněmecké strany, jejíž členové po obsazení Sudet vstoupili do NSDAP.
Po atentátu na Heydricha prosazoval tvrdou politiku vůči Čechům. V jeho rukou se soustředila moc v protektorátu.
Na konci války chtěl Frank předat moc nekomunistické československé vládě. To mu však Hitler zakázal. Dönitz mu při návštěvě v Plénu na začátku května 1945 povolil zahájení jednání. To však bylo zmařeno začátkem pražského povstání 5. května 1945. Uprchl k Američanům, ale byl vydán ČSR, postaven před soud a 27. května 1946 popraven v pražském Pankráci.
