Karel Grimm byl jako vězeň v Terezíně zaměstnán u balíkové pošty. Po vydání knihy Patricie Tošnerové o poště v Terezíně napsal 28. února 1996 do Poštovního muzea v Praze, kde popsal své vzpomínky.
„V roce 1943 jsem byl deportován z Lípy do Terezína. Asi po třech dnech přišel do ubytovny také vězeň z Lípy a křičel, kdo chce nastoupit do služby na poště v Terezíně. V duchu jsem si představoval třídění dopisů. Skutečnost byla jiná. Tak jsem se přihlásil. Museli jsme tahat těžké pytle s balíčky určenými pro vězně terezínského ghetta. Toto oddělení bylo kontrolou balíčků a bylo pod dohledem SS. Protože někteří vězni utekli, přidělili k hlídání SS a (na poště) byli nahrazeni vězni a českými četníky. Balíčky přicházely nejen z protektorátu, ale i z jiných zemí okupovaných Němci. V místnosti byly dlouhé stoly uspořádané do pravoúhlého tvaru, uvnitř hlídkovali 2-3 četníci, na druhé straně stálo asi 10 vězňů z ghetta. Pracovní postup byl následující: Vzal jsem z hromady balíček, otevřel ho a kontraband hodil do jednoho z velkých kufrů. Kontrabandem byly léky, konzervy, salámy a tabákové výrobky. Tyto lodní kufry byly každý den odváženy do kasáren SS. Balíček jsem uzavřel a označil iniciálami „KG“, totéž musel udělat i vyšetřovatel pan Hausner, který stál vedle mě, a já zase na jeho balíčcích. Jednoho dne se četníci, jejichž velitelem byl pan Škoda, který jako jediný měl bílý plnovous, opili, a tak jsme si s Hausnerem řekli, že lidé v Terezíně hladoví, tak toho využijeme a necháme balíčky projít bez kontroly. To pro nás mohlo mít velmi fatální následky. Jeden z vězňů totiž, když si na poště převzal svůj balík, šel za velícím četníkem panem Škodou a poděkoval mu, že balík vůbec neotevřel. Pan Škoda se podíval na balík a uviděl iniciály „KG“. Okamžitě nás zavolal a druhý den jsme měli jít do (Malé) pevnosti Terezín, což znamenalo okamžitou smrt. V kasárnách četníků ostatní četníci pana Škodu přemluvili. Následující den nás zavolal a řekl: To bylo naposledy. Byl to dobrý člověk a Čech. Na konci roku jsem byl zařazen do transportu do Osvětimi-Březinky, do rodinného tábora.“
