Willy Mahler (narozen 3. listopadu 1906) byl 13. června 1942 transportem AAd odvezen ze shromaždiště v Kolíně do Terezína. Dříve žil v Havlíčkově Brodě v jihovýchodních Čechách.
Willy Mahler si v Terezíně začal vést deníkové záznamy, které byly v roce 1942 ještě velmi neúplné. Od 1. března 1943 se jedná o pravidelné strojopisné záznamy, které autor nepíše denně, ale po několika dnech.
Willy Mahler, který poměrně dlouho pracoval na terezínské poště, zastával v té době funkci skupinového staršího. Byl vedoucím bloku B IV (Hannoverské kasárny) v ghettu. Byli zde ubytováni převážně muži, kteří byli schopni pracovat, a malá skupina žen.
Od 16. března 1944 si Mahler začal dělat denní poznámky, v nichž informoval o hudebních a divadelních akcích, o projevu Jakoba Edelsteina 2. dubna 1943 před 400 shromážděnými obyvateli v místnosti 192 hannoverských kasáren, v němž Edelstein hovořil o výstavbě ghetta, o přednáškách známých vědců a dalších kulturních akcích. Podrobně se zmiňuje o přednášce paní Jarmily Fischerové v drážďanských kasárnách (blok H V, místnost č. 341) na téma „Jak vidí žena muže v Terezíně!" dne 27. října 1943, v níž připomněla i státní svátek České republiky a kriticky hovořila o dnech „vysokých bot“, nevolnictví, zbídačení, ponížení, zbavení všech práv a svobod v letech 1938 a 1939 (v nichž byly obsazeny tzv. Sudety a Čechy). Podle Mahlera byli mezi posluchači Edelstein a Benjamin Murmelstein, z nichž ani jeden neprojevil námitky proti výrokům řečnice, které SS považovala za nepřátelské vůči Říši.
Mahler referuje o přednášce Egona Redlicha, vedoucího oddělení péče o mládež, ze 7. prosince 1942 a o registraci a odbavení transportů Dl a Dm v září 1943. Mahler vypráví o neklidu, nejistotě a strachu v ghettu, o fámách o cílech transportů. Jako shromaždiště pro nástup do vozů sloužily nádvoří ženijních kasáren (blok E III a) a Hannoverské kasárny (B IV), které byly v noci osvětleny silnými lampami. Mahler vypráví, jak strávil noc se shromážděnými na nádvoří ženijních kasáren a byl také u toho, když vězni museli druhý den ráno nastoupit do železničních vagonů. Podle Mahlera byli pacienti upoutaní na lůžko, dokonce i ti s vysokými horečkami, přenášeni na nosítkách a staří lidé a děti byli vnášeni do vagónů. Podle jeho údajů prvních 50 vagonů vyjelo z Terezína ve 14 hodin, zbylých 50 ve 20 hodin.
Dne 21. prosince 1943 Mahler zaznamenal projev, který den předtím pronesl židovský stařešina Paul Eppstein před židovskými funkcionáři z Vídně a Německa. Informoval přítomné o složení transportů > Dr a Ds a poukázal na nedostatky v jejich odbavování. Prosincovým transportem odjeli také Jakob Edelstein, který byl do té doby vězněn na velitelství, Faltin, Dr. Deutsch a Goldschmidt, kteří byli rovněž zapojeni do inventární aféry. Eppstein vzdal hold Jakobu Edelsteinovi a jeho práci a popřál mu úspěch v jeho práci na novém místě. Zdá se, že v tomto okamžiku Eppstein nevěděl nic o konkrétním místě určení transportů.
Mahler podrobně popisuje přípravu a realizaci květnových transportů v roce 1944. Podařilo se mu získat zpět synovce z transportního seznamu a zachránit jeho matku před deportací.
Mahlerovy záznamy o jeho soukromých poměrech naznačují, že sám byl relativně dobře situován. Měl spoustu volného času a podle vlastních slov nikdy nepoznal hlad. V roce 1944 se přestěhoval z hromadného ubytování do podkroví v Hannoverských kasárnách. Tuto „komůrku“ získal díky „protekci“.
Vedle banálních zápisů nebo popisů milostných scén se objevovaly i cenné záznamy o kulturních událostech. Mahler referuje o projevu Paula Eppsteina 17. července 1944 v místnosti B V 143, v němž se před okresními vedoucími protektorátu a Říše zabýval otázkami židovské samosprávy a informoval posluchače, že 17. července byli do Malé pevnosti dopraveni malíři Friedrich Bloch, Bedřich Fritta, Leo Haas, Norbert Troller a > Otto Ungar. Podle Mahlera již v tomto projevu Eppstein upozornil, že situace v ghettu bude kritičtější, jak se budou zlepšovat zprávy zvenčí. Eppstein znovu poznamenal, že on sám už žádné další transporty na Východ neočekává.
Mahler referuje o Eppsteinově projevu na oslavách židovského nového roku 16. září 1944, o nástupu 23. září, v němž Eppstein oznamuje zahájení podzimních transportů, do nichž byl tehdy zařazen i sám Mahler. Mahler uvádí, že 24. září předal svou funkci v hannoverských kasárnách jmenovanému nástupci a 27. září 1944 se dozvěděl o Eppsteinově zatčení. Večer 25. září byly zadány > počty transportů (2 800 - 5 500). Mahler dostal číslo 3 017. V noci z 25. na 26. září 1944 podal žádost o stížnost a pokusil se osobně mluvit s doktorem Eppsteinem, ale byl odmítnut.
Poslední zápis do deníku provedl Mahler 28. září 1944, poslední stránky byly psány ručně.
Než byl Willy Mahler 29. září 1944 transportem El deportován do Osvětimi, předal své poznámky jedné známé. Mahler byl v Osvětimi vybrán a zařazen na nucené práce. Zemřel 19. ledna 1945 v Dachau. Julie Mahlerová, matka Willyho Mahlera, zažila osvobození v Terezíně. Během repatriace si s sebou vzala synův deník, a tak ho zachránila. Její manžel Arthur Mahler zemřel v táboře 5. dubna 1944 ve věku 73 let.
