Po anexi Rakouska v březnu 1938 byl u hornorakouské obce Mauthausen zřízen koncentrační tábor, v němž byli od srpna 1938 drženi především političtí vězni. Kromě hlavního tábora existovalo více než 30 externích táborů, z nichž většina byla zřízena v roce 1944 a poslední v březnu 1945. Od roku 1941 byly v Mauthausenu internovány tisíce Židů z Nizozemska, Československa a Maďarska. Od ledna 1945 byli židovští vězni deportováni z Osvětimi do Mauthausenu. Počet vězňů v Mauthausenu se odhaduje na více než 200 000 a 110 000 až 120 000 jich zemřelo. Dne 5. května 1945 osvobodily vězně americké jednotky.
Tábor Mauthausen byl proslulý "vyhlazováním prací“. Mnoho vězňů zemřelo při těžké fyzické práci v lomu. Mauthausen měl nejvyšší úmrtnost ze všech koncentračních táborů. V Mauthausenu vymyslel „velitel s dětskou tváří“ Franz Ziereis zvláštní způsob mučení. Vězni museli v běhu zdolat 186 schodů na vrchol lomu a nést více než 50kg náklad kamení. Pokud kameny spadly na zem, rozbily nohy dalšího vězně. Každý Žid, který upustil svůj náklad, byl nemilosrdně zbit a poté na něj byly znovu naloženy kameny.
Mnoho vězňů v zoufalství spáchalo sebevraždu a vrhlo se z okraje lomu. Ostatní byli svrženi esesáky. Nezřídka se stávalo, že vězně nahnali do elektrického ohradníku nebo je zabili cílenou injekcí do srdce či střelou do zátylku.
Mnoho terezínských vězňů bylo přes Osvětim deportováno na nucené práce do Mauthausenu.
První vězni dorazili v srpnu 1938. Museli postavit tábor a zároveň pracovat v lomu.
První vězni v Mauthausenu byli kriminálníci, ostatní byli považováni za tzv. asociály. Téměř všichni přišli do tohoto tábora z Dachau. První transport doprovázelo 88 esesáků z jednotek Totenkopf v Dachau. V roce 1938 bylo do Mauthausenu deportováno celkem 1100 vězňů. První političtí vězni přišli z Dachau v květnu 1939 a po nich následovaly skupiny vězňů z věznic v Československu. „Trestné komando“ z Dachau dorazilo do Mauthausenu koncem září 1939. V prosinci 1939 zde bylo celkem 2666 zajatců, většinou německých.
V průběhu roku 1940 bylo do táborové evidence zapsáno asi 11 000 nových vězňů. Byly zde transporty ze Sachsenhausenu (1032) a Buchenwaldu (300) a neznámý počet španělských vězňů, převážně republikánů, kteří po Francově vítězství uprchli do Francie, byli zde internováni a později zajati Němci. Všichni byli převezeni do Gusenu, prvního pobočného tábora Mauthausenu. V roce 1940 bylo v Mauthausenu v průměru asi 3800 vězňů.
V roce 1941 dorazilo sedm transportů španělských zajatců, jejichž celkový počet dosáhl 7241 osob. Kromě toho přišlo mnoho Židů spolu se skupinami českých vězňů. Židé z Nizozemska byli přivezeni 12. května a prvních 4205 sovětských válečných zajatců v říjnu. Asi 2000 z nich bylo deportováno dále do Gusenu. Vzhledem k vysoké úmrtnosti se celkový počet vězňů zvýšil pouze na 11 135.
Kromě českých, nizozemských, sovětských a jugoslávských zajatců (vojáků i civilistů) přišli v roce 1942 také internovaní z Francie, Belgie, Řecka a Lucemburska. V roce 1942 přišlo do Mauthausenu celkem asi 13 000 nových vězňů.
19. srpna 1942 byly koncentrační tábory rozděleny do různých kategorií. Mauthausen a Gusen spadaly do nejtvrdší kategorie III pro vězně, kteří byli považováni za nenapravitelné a vzdorovité.
V roce 1943 bylo evidováno 21 028 nových vězňů, mezi nimiž bylo jen několik Židů, ale různé národnosti. V Mauthausenu a Gusenu bylo v tomto roce zaznamenáno 8 334 úmrtí. Další vězni byli na příkaz SSW zavražděni ihned po příjezdu, takže nebyli ani evidováni. V roce 1944 se počet vězňů zvýšil natolik, že musely být otevřeny četné pobočné tábory. V roce 1944 bylo zaregistrováno 65 645 nově příchozích. Průměrný počet vězňů v Mauthausenu byl 114 524. Od května 1944 přijížděly do Mauthausenu velké transporty Židů z Osvětimi; v červnu zde bylo již 7 500 židovských vězňů. 10. srpna 1944 přišlo z tábora Plaszow u Krakova 4 589 Židů a koncem září 6 449 vězňů, z nichž polovina byli Židé. V roce 1944 bylo v táborových záznamech uvedeno 13 322 židovských mužů a 504 židovských žen; v tomto roce zemřelo 3 437 Židů. První evakuační transporty z Osvětimi dorazily do Mauthausenu 21. ledna 1945. Každý týden přicházelo kolem 9 000 lidí různých národností, většinou Židů. Tisíce vězňů přišly ze Sachsenhausenu, Groß-Rosenu a dalších táborů. Byli umístěni v pobočných táborech komplexu Mauthausen. V dubnu 1945 přišlo z Maďarska velké množství židovských vězňů. V roce 1945 přišlo do Mauthausenu celkem 24 793 vězňů. Poslední evidovaný počet vězňů byl 139 157 dne 3. května. O dva dny později tábor osvobodily americké jednotky.
Přiložená mapa ukazuje rozdělení tábora na různé oblasti. Ve stanovém táboře byli ubytováni především maďarští Židé, kteří byli deportováni v roce 1945. Naproti hlavní bráně se nacházel apelplac, kde byli vězni často zabíjeni před zraky ostatních vězňů.
Nacházel se zde prostor pro vězeňské baráky, dílenské baráky, prostor, kde bydleli příslušníci SS, zásobovací křídlo, plynová komora maskovaná jako sprcha, prádelna, bunkr a karanténní stanice. Mauthausen byl původně zcela normální koncentrační tábor, ale během války se z něj stal také vyhlazovací tábor. V Mauthausenu se používal výraz „vyhlazování prací“. Od poloviny roku 1940 byli němečtí vězni v menšině. Bylo zde vězněno 7 500 španělských republikánů a bývalých členů Mezinárodních brigád a 8 000 příslušníků polské inteligence. Tábor byl neustále přeplněný, zhoršovaly se hygienické podmínky a propukaly epidemie, které vedly k nárůstu úmrtnosti. Zatímco v roce 1939 zemřelo 445 lidí, v roce 1940 se počet vězňů zvýšil na 3 846. V pobočném táboře Gusen, vzdáleném asi 5 kilometrů, museli vězni vykonávat těžkou fyzickou práci v lomech.
Od roku 1942 byli vězni koncentračních táborů stále více zapojován do válečného hospodářství. Pracovali v regionálním zbrojním průmyslu, ale především na ražení tunelů, v nichž se vyráběly součásti raket a letadel. Počet vězňů se dramaticky zvýšil. Od března do prosince 1943 se počet vězňů v Gusenu a Mauthausenu zvýšil ze 14 800 na 26 000. Nejvyššího počtu 84 000 dosáhl v březnu 1945.
Prvním velitelem koncentračního tábora Mauthausen byl SS-Standartenführer Albert Sauer. V srpnu 1939 ho nahradil SS-Standartenführer Franz Ziereis, který zůstal ve funkci až do konce války. K dispozici měl několik vysoce postavených důstojníků SS (viz velitelství SS Mauthausen). Strážci byli rekrutováni z jednotek Totenkopf.
Mnozí z dozorců nasazených SS byli zločinci, kteří dostali od SS pokyn, aby s vězni zacházeli bezohledně.
Nejpočetnější národnostní skupinou byli Poláci, jichž prošlo táborem téměř 50 000 a přes 30 000 jich zemřelo.
Táborem prošlo celkem 5 200 Čechů, kteří do Mauthausenu dorazili v několika transportech. V prvních měsících roku 1942 bylo 970 Čechů deportováno do Mauthausenu, kde byli krátce nato zavražděni blokovými staršími a kápy. Po atentátu na Heydricha bylo 253 Čechů deportováno do Mauthausenu, kde byli zavražděni.
Sovětští zajatci byli převážně váleční zajatci, kteří byli ubytováni v „Ruském táboře“, tj. v samostatných barácích. Z 5 000 válečných zajatců v prvním transportu jich v květnu 1942 žilo už jen 80.
V únoru 1945 se pokusilo uprchnout asi 500 ruských válečných zajatců, včetně mnoha poddůstojníků a důstojníků. Skrývali se v okolí tábora. Během honu, kterého se účastnilo i civilní obyvatelstvo, byli všichni dopadeni a zavražděni. Válku jich přežilo pouze osm. Ze 7 500 španělských republikánů jich bylo v letech 1941 a 1942 zabito 4 200.
Do jara 1941 bylo v Mauthausenu jen několik Židů. Většina z nich zemřela během velmi krátké doby při práci v lomu nebo v důsledku týrání. Od roku 1941 přijížděly skupinové transporty, nejprve z Čech. Kápové a starší bloku s nimi zacházeli obzvlášť špatně a rychle umírali. V roce 1941 pak přijel další transport 900 Židů z Nizozemska. Byli zatčeni jako rukojmí po protestech proti německým okupantům v nizozemských městech. Na konci roku 1941 bylo z této skupiny naživu pouze devět vězňů, válku nepřežil nikdo.
Od poloviny roku 1944 přijížděly do Mauthausenu větší transporty Židů. Po selekcích v Osvětimi bylo v květnu a červnu posláno na práci 6 000 maďarských Židů. Museli kopat tunely pro muniční továrny ve třech směnách a extrémně rychlým tempem. Zemřelé nahrazovaly každý měsíc tisíce nových Židů. Řádil hlad a epidemie a úmrtnost Židů dosahovala 95 procent.
Kvůli evakuaci Osvětimi začala 25. ledna 1945 další vlna deportací do Mauthausenu, kam dorazilo 9 000 Židů. Stejně jako jejich předchůdci byli využíváni k nuceným pracím v podzemních výrobních zařízeních. Nejpočetnější skupinu tvořili maďarští Židé. Od podzimu 1944 jich byly desetitisíce přivezeny k rakousko-maďarským hranicím, aby zde budovaly opevnění. V chaosu posledních týdnů, kdy byli vězni odváděni z externích velitelství zpět do Mauthausenu, zemřely tisíce lidí při nucených pochodech. Ti, kteří nemohli jít dál, byli na místě zastřeleni. Oficiální táborové statistiky uvádějí od ledna do května 24 613 mrtvých. Vzhledem k tomu, že neustálý pohyb vězňů znemožňoval jejich přesnou evidenci, byl skutečný počet mnohem vyšší. Nyní přijížděly transporty z již evakuovaných táborů, jako byly Ravensbrück, Groß-Rosen, Sachsenhausen a Buchenwald, a dokonce i z Bergen-Belsenu. Přicházeli nebo byli přiváženi další a další vězni z pobočných táborů. Ti, kteří už nemohli chodit, byli zavražděni fenolovými injekcemi.
V hlavním táboře panoval chaos a nízké příděly jídla urychlily smrt mnoha vězňů.
SS začaly ničit všechny dokumenty, zvýhodnění vězni byli propuštěni a předáni Červenému kříži, židovští vězni museli pochodovat do Günzkirchenu. Nucená práce byla zastavena 3. května a všichni vězni pracující v bunkru a krematoriu byli zavražděni. Poté důstojníci SS tábor opustili. 4. května v 11.30 otevřeli vězni brány a do areálu tábora vjely americké tanky.
Celkový počet osob, které prošly táborem Mauthausen, se uvádí 199 404. Odhaduje se, že zahynulo 119 000 lidí, z toho 38 120 Židů.
V areálu tábora je nyní památník.
Pobočné tábory koncentračního tábora Mauthausen
(s kapacitou pro více než 250 vězňů)
více než 250
1941
Velitelství tábora
Prvním velitelem koncentračního tábora Mauthausen byl SS-Standartenführer Albert Sauer. V srpnu 1939 ho nahradil SS-Standartenführer Franz Ziereis, který zůstal ve funkci až do konce války. Pod jeho velením bylo sedm důstojníků SS. Zástupcem velitele vězeňského tábora byl SS-Hauptsturmführer Georg Bachmayer, který měl dva zástupce. Jim byli podřízeni Rapportführer, Arbeitseinsatzführer (zodpovědný za svolávání a obecné administrativní záležitosti), Blockführer a Kommandoführer. 30. září 1944 bylo v Mauthausenu 91 SS-Blockführerů a Kommandoführerů. Táborová politická policie byla přímo podřízena bezpečnostní policii (SiPo) a vedl ji SS-Hauptsturmführer Karl Schulz. Strážní, velitelé bloků a velitelé komand byli rekrutováni z jednotek SS Totenkopf v Mauthausenu.
