Mnichovskou dohodu podepsali předsedové vlád Velké Británie, Francie, Itálie a Německa, kteří se sešli na mnichovské konferenci 29. září 1938, aby vyřešili sudetskou krizi, v noci na 30. září 1938 ve Führerbau na náměstí Königsplatz v Mnichově.
Za zprostředkování Mussoliniho (z Göringovy iniciativy) - a bez přítomnosti zástupce Československa - dali premiéři Velké Británie Chamberlain a Francie Daladier Hitlerovi souhlas s připojením Sudet, jejichž obyvatelstvo bylo převážně německojazyčné a většina z nich si připojení přála, k Německé říši. Sovětský svaz, spojenec Francie a Československa, nebyl pozván.
Velká Británie a Francie považovaly toto rozhodnutí za nezbytné opatření k zabránění války (politika appeasementu) a na oplátku zaručily další existenci zbytkového československého státu. Zástupci Československa, kterým nebylo umožněno se konference zúčastnit - především tehdejší prezident Edvard Beneš - se cítili zrazeni. Proto je dohoda českým obyvatelstvem označována jako mnichovská zrada nebo žertovně jako „O nás, bez nás“. Mnichovská dohoda zůstává dodnes v myslích Čechů černým datem v dějinách.
Sovětský svaz odmítl Mnichovskou dohodu a její důsledky. Nabídl Československu a Francii vojenskou pomoc při prosazování stávající dohody o vzájemné pomoci, což bylo odmítnuto. Z nedávného výzkumu Richarda Overyho například vyplývá, že nabídka vojenské pomoci byla spojena se značnými přesuny vojsk a částečnou mobilizací Rudé armády, takže nešlo jen o diplomatické gesto.
V očích Sovětského svazu západní mocnosti Mnichovskou dohodou dokázaly, že dokonce spolupracují s národními socialisty s cílem izolovat Sovětský svaz.
