Od 20. dubna 1945 přijížděly do ghetta evakuační transporty z likvidovaných koncentračních táborů. Během dvou týdnů se tímto způsobem dostalo do Terezína asi 13 000 vězňů. Poté, co velitelé Rudé armády 8. května projeli Terezínem, převzala Rudá armáda 10. května velení nad městem.
Epidemie skvrnitého tyfu, která byla do Terezína pravděpodobně zavlečena evakuačními transporty, přiměla 14. května sovětské velení zavést ve městě karanténu. Nicméně domů se vydali především čeští vězni, takže počet osvobozených vězňů a členů evakuačních transportů nelze přesně určit.
Repatriační komise zahájila svou činnost 28. května 1945. Podle statistik Ministerstva bezpečnosti práce a sociální péče (Ján Bečka) bylo 21. května 1945 v Terezíně evidováno 24 961 osob z 34 zemí. Tato národnostní rozmanitost byla způsobena i evakuačními transporty: z Anglie 11, Argentiny 1, Belgie 51, Bulharska 2, ČSR 3 833, Ekvádoru 9, Francie 196, Holandska 842, Hondurasu 10, Itálie 78, Jugoslávie 154, Gdaňsku 9, Kuby 1, Lotyšska 43, Litvy 39, Lucemburska 6, Maďarska 7.648, Německa 6 621, Nikaraguy 2, Norska 1, Palestiny 2, Paraguaye 11, Peru 3, Polska 3 510, Rumunska 73, Ruska 42, Řecka 71, San Salvadoru 11, Španělska 1, Švédska 6, Švýcarska 1, Turecka 7, USA 17 a 1 649 bez uvedené státní příslušnosti.
Poslední repatrianti opustili Terezín v srpnu 1945. Obec Terezín byla obnovena dekretem prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše 27. října 1945 a její dosídlování začalo v roce 1946.
