Kreslírna technické kanceláře v prvním patře Magdeburských kasáren se stala centrem terezínských umělců. Na jeho vzniku se významně podílel zástupce židovského staršího Otto Zucker (1892-1944). V kreslírně se jednak zpracovávaly stavební plány a technické podklady pro výrobu provozních jednotek technického a hospodářského oddělení terezínské samosprávy, jednak, a to byl hlavní úkol, různá schémata, statistiky, přehledy a přílohy ke zprávám a kontrolním pracím o činnosti samosprávy, které se neustále připravovaly pro velitelství SS. Tyto dokumenty sloužily nejen jako důkazy o bezproblémovém fungování ghetta, na čemž měla samospráva pochopitelně zájem, ale také jako důkazy o činnosti velitelství SS, které je předávalo nadřízenému orgánu v Berlíně. Právě zjevný rozpor mezi dokonale zmanipulovaným oficiálním obrazem ghetta a realitou dodával životu v Terezíně příchuť nereálnosti a absurdity.
Otto Zuckerovi se časem podařilo v kreslírně Technického úřadu shromáždit většinu nejznámějších výtvarných umělců ghetta. Vedoucím kreslírny se stal pětatřicetiletý pražský karikaturista a grafik Fritz Taussig (1906-1944), známý spíše pod uměleckým jménem Fritta. Do Terezína přijel na začátku prosince 1941 jedním z prvních transportů. S prvními transporty přijeli i tři nejmladší členové kreslírny - dvaadvacetiletý František Petr Kien (1919-1944), student pražské Akademie výtvarných umění, který se stal Frittovým zástupcem, Peter Löwenstein (1919-1944), stejně starý student pražské techniky, a výtvarník František Lustig (1911-1996). Brzy se k nim přidali další umělci a technici: V té době se v Praze objevili filmový režisér Adolf Aussenberg (1914-1945), student uměleckoprůmyslové školy Alvín Glaser (1919-1994) a Leo Heilbrunn (1891-1944), Otto Ungar (1901-1945) a architekt Norbert Troller (1896-1981) z Brna, Leo Haas (1901-1983) z Opavy, Ferdinand Bloch (1898-1944) a Oswald Pöck (1893-1944) z Vídně. Koncem dubna 1943 přijel z Nizozemska do Terezína také ilustrátor Joseph Spier (1900-1978).
Nakonec v kreslírně pracovalo asi 15 až 20 výtvarných umělců. Jejich začlenění do vedení kreslírny jim umožnilo nejen věnovat se alespoň částečně své profesi, ale také získat čas a prostředky pro vlastní tvorbu. Čas od času jim bylo povoleno studovat v jiných zařízeních ghetta nebo výjimečně chodit na procházky za hradby. Přední malíři a jejich rodiny byli ubytováni v sídle samosprávy v Magdeburských kasárnách, kde byli ve stálém kontaktu. To umožnilo vytvořit v kreslírně neoficiální tvůrčí prostředí a obohatit kulturní život ghetta.
Z toho, co museli umělci oficiálně vytvořit pro samosprávu a velitelství SS, se dochovalo jen málo. Tyto plakáty, statistiky, tabulky atd. byly uloženy na velitelství v Praze nebo dokonce v Berlíně a ke konci války byly spolu s archivy zničeny. V oficiální části své tvorby se umělci snažili vykreslit obraz ghetta, který odpovídal nacistickým představám a zdůrazňoval pevnou organizaci táborového života i plné pracovní nasazení obyvatel ghetta.
Umělecky nejzajímavější jsou pravděpodobně díla z prvního roku ghetta. Jedná se o ilustrace, které jsou přílohou zpráv samosprávy o provedených projektech. Umělci zaznamenali různé pohledy na stavbu železniční trati mezi Terezínem a Bohušovicemi, největší stavební projekt samosprávy. Byly pořízeny nákresy kovárny a tesařské dílny, konstrukce vodovodu a vodárenské věže. Kien, Spier, Fritta, Haas a Ungar také přispěli 25 ilustracemi do rukopisu dějin terezínského ghetta Otto Zuckera.
Umělci se také podíleli na zkrášlovací kampani v rámci příprav na návštěvu komise Červeného kříže. Malíři v kreslírně byli nuceni vyrábět plakáty, reklamní cedule apod. Josef Spier měl za úkol vytvořit kresby do pamětního alba, které pak členové komise dostali na památku. Po albu s obrázky z Terezína následoval rozsáhlý cyklus téměř 400 Spierových kreseb pro scénář nacistického propagandistického filmu, který byl natočen v srpnu a září 1944. Tyto dva projekty jsou nejextrémnějším příkladem zneužití malířských děl k nacistické propagandě.
Vedle těchto oficiálních prací vznikl v kreslírně Technického úřadu zcela odlišný cyklus kreseb, který zachycoval každodenní realitu života v ghettu - všudypřítomnou přelidněnost, nekonečné fronty na jídlo, dlouhé fronty přijíždějících a odjíždějících transportů, změť očíslovaných postav, čekajících na deportaci v „propusti“, opuštěné hromady zavazadel, pohřební vozy tažené lidmi, které převážely staré, nemocné a mrtvé lidi, přeplněné ubytovací prostory v kasematech a na půdách, přízračné postavy slepých, postižených a duševně nemocných lidí, rakve a těla hromadící se denně v márnici. Motivy se vzájemně doplňují.
Překročit hranice toho, co bylo v ghettu dovoleno, vyžadovalo od umělce odvahu. Byli to pak také ti nejtalentovanější: Fritta, Ungar, Bloch, Haas a Karel Fleischmann. Měli odlišné zázemí a vzdělání. Ačkoli se jejich umělecké názory lišily, jejich motivy a témata se vzájemně doplňovaly a vytvořily různorodý, a přesto ucelený obraz života v terezínském ghettu, který přesvědčivě zachytil příznaky zkázy v každodenních scénách.
