Dr. Karel Syka napsal 17. března 1946 po návratu z tábora dopis příbuzným svého přítele Fredyho (příjmení neznámé) s podrobnostmi o odbojovém hnutí v terezínském ghettu, k němuž on a jeho přítel Fredy (který nepřežil) patřili. Začalo to koncem roku 1942. Jejími členy byli převážně důstojníci bývalé československé armády, kteří pracovali v ghettu v transportním oddělení nebo u stráže ghetta. V čele mobilizačního výboru stál Karel Neumann, vedoucím celé odbojové skupiny byl Karel Syka, známý jen jako Pavel. Podle Syky mělo odbojové hnutí kontakty v Praze, disponovalo zbraněmi mimo zdi ghetta, mělo důvěrníky mezi českými četníky a připravovalo vzpouru, která zahrnovala i Malou pevnost. Signál k akci měl přijít zvenčí nebo z velitelského centra v ghettu, pokud by se ukázalo, že esesáci začínají zabíjet. Signál se neuskutečnil a většina členů hnutí byla deportována do Osvětimi.
František Fuchs, narozený 23. července 1905, působil během německé okupace nejprve v > židovské náboženské obci v Praze a 15. července 1943 byl deportován do Terezína, kde byl osvobozen. Krátce poté napsal zasvěcený článek o česko-židovském odboji, zejména v Terezíně:
Dr. Rudolf Bergmann byl hlavou centra odboje v ghettu. Měl vlivné postavení v táborové samosprávě, což mu umožnilo sestavit tzv. pracovní skupinu Spedition. Skupina byla početně silná, vybraná podle politické a národní spolehlivosti a organizovaná podle struktury čet. Lidé byli rozděleni do skupin podle svého pracoviště nebo obytného bloku, případně podle regionu, ze kterého pocházeli. Většina členů neznala velikost a složení skupiny.
Cílem práce bylo udržovat stálý kontakt s odbojovými skupinami mimo Terezín a připravovat plány a prostředky pro odboj v případě masové akce Němců (panovaly obavy, že Němci s ohledem na svou předvídatelnou porážku vyvraždí všechny obyvatele ghetta najednou).
„Když se zdálo, že se blíží poslední bitva s utlačovateli, doktor Bergmann a jeho spolupracovníci zintenzivnili přípravy na odpor. Skupiny měly charakter čet, kterým byla sdělena jména lidí, kolem nichž se měly v rozhodující okamžik shromáždit. Pro jednotlivé obytné bloky byli vybráni důvěrníci, kteří vedli odpor a organizovali úkryty pro ženy a děti. Byla zkontrolována síť kanálů a průchodů, kde se měly ukrýt ženy a děti, a odtud se měly pokusit dostat z města, zatímco muži měli krýt ústup. Dr. Bergmann... vyjednával s četníky o obstarání zbraní... Sám například prorazil zadní stěnu do místnosti, kde Němci zazdili krabice se záhadným obsahem (pravděpodobně deportační dokumenty ghetta nebo dokumenty Hlavního úřadu říšské bezpečnosti v Berlíně, které byly v Terezíně uloženy kvůli bombardování Berlína - pozn. red. .... V noci dostal zprávu přes radiopřijímači, který získal a uschoval u přítele pod podlahou. Vše bylo připraveno, chyběly jen očekávané zbraně...
V tomto okamžiku se Němci rozhodli poslat všechny práceschopné muže do plynové komory a během čtyř týdnů bylo deportováno více než 18 000 lidí. V Terezíně zůstalo pouze 11 000 žen a starců a asi 200 mužů ve věku od 16 do 65 let, kteří vykonávali nevyhnutelné technické práce. Odpor byl zničen.
