1903 - 1944
Předseda Rady starších terezínského ghetta.
Edelstein se narodil v Godorence v Haliči a byl vychován v sionistickém duchu. Během první světové války se jeho rodina přestěhovala do Brna, hlavního města Moravy, a od roku 1926 byl aktivním členem sionistických mládežnických organizací Techelet Lavan a Hechaluz. V roce 1929 byl zvolen zástupcem Techelet Lavan v hlavním úřadu Hechaluz a v roce 1933 byl jmenován vedoucím palestinské kanceláře. V roce 1937 pracoval Edelstein tři měsíce v Palestině pro Keren Hajesod (Palestinský zakládájící fond). Po návratu do Prahy se znovu ujal funkce ředitele palestinské kanceláře.
Dne 15. března 1939, v den německé invaze do Prahy, se sionistické vedení Československa rozhodlo neopustit židovské obyvatelstvo. Edelstein byl nyní zodpovědný za záležitosti týkající se vystěhovalectví do Palestiny a brzy se stal oficiálním zástupcem Židů při kontaktech s Němci.
S povolením Gestapa vycestoval Edelstein několikrát do zahraničí, aby našel způsoby, jak urychlit židovskou emigraci.
V květnu 1939 navštívil Palestinu, v listopadu 1939 byl v Terstu, na konci měsíce ve Vídni, v únoru 1940 strávil dva dny v Janově a odtud odjel do Berlína. Na podzim 1940 navštívil Bratislavu a v březnu 1941 Amsterdam. Edelstein si vyměňoval informace s předsedy židovských obcí a se sionistickými funkcionáři a varoval je před budoucím vývojem. Měl několikrát příležitost zůstat v zahraničí, ale vždy se vracel do Prahy.
Dne 18. října 1939 byl Edelstein v rámci německého plánu „osídlení Židů” v okrese Lublin deportován spolu se skupinou 1 000 mužů z Moravské Ostravy do Niska na řece San jižně od Lublinu. Plán selhal a část deportovaných se vrátila zpět. V listopadu 1939 se Edelstein vrátil do Prahy. Chtěl všemi prostředky zabránit deportaci Židů z Československa do Polska. Jeho hlavním cílem bylo nyní přesvědčit Němce, aby Židy v Protektorátu Čechy a Morava využívali jako pracovní sílu. „Židovská práce pro záchranu židovských životů“ bylo heslem Edelsteinovy politiky a opakovaně předkládal Němcům příslušné návrhy.
V říjnu 1941 se Němci rozhodli zřídit ghetto Terezín jako provizorní ubytování pro Židy z protektorátu a jako shromaždiště pro jejich pozdější deportaci na východ. Židovské vedení v čele s Edelsteinem vidělo v založení Terezína osobní úspěch svých snah o povolení, aby Židé mohli zůstat v protektorátu. Netušili, že Terezín byl pouze mezistanicí na cestě do vyhlazovacích táborů na východě. Edelstein přijel do Terezína dne 4. prosince 1941 a stal se prvním předsedou židovské rady. Pomáhal mu zástupce Otto Zucker a dvanáctičlenná rada. V ghettu se kladl zvláštní důraz na vzdělávání mládeže a snahu učinit z ghetta produktivní zařízení. V lednu 1943 byl Edelstein odvolán ze své funkce na základě obvinění, že registrovaný počet obyvatel terezínského ghetta neodpovídá skutečnému počtu obyvatel. Dne 18. prosince 1943 byl deportován do Osvětimi, kde byl spolu se svou rodinou držen v bloku 11 hlavního osvětimského tábora. Jeho dvanáctiletý syn Ariel byl dočasně umístěn v dětském bloku rodinného tábora v Terezíně a stejně jako jeho matka Miriam se o něj staral Fredy Hirsch. Jakob Edelstein byl zastřelen 20. června 1944 poté, co byl donucen sledovat popravu svého syna Ariela a své ženy Miriam.
Edelsteinovy aktivity byly předmětem kontroverzí. Někteří mu vyčítají, že spolupracoval s Němci a zkresloval události. Kritika směřuje proti jeho politice, ale nikdy nebyla zpochybněna jeho osobní upřímnost a integrita. Jiní považují Edelsteina za hrdinu, který se obětoval pro svůj lid.
Historik Hans Günther Adler píše: „Není snadné Edelsteina spravedlivě ocenit. Pocházel z pobožné haličské rodiny a mnoho let působil v Praze jako sionisticko-socialistický funkcionář skupiny Poale Zion. Byl nábožensky založený a i v Terezíně dodržoval šabat a svátky. Působil prostě a skromně, ale postrádal otevřenost. Jeho inteligence byla průměrná, což nemohla zakrýt ani jistá prohnanost. I když jeho názory postrádaly hloubku a dostatečnou prozíravost, byly subjektivně upřímné, avšak dogmaticky rigidní, což vedlo až k předsudkům. Projevoval značný smysl pro humor a byl velmi obratný při jednáních s příslušníky SS v Praze a Terezíně, i když byl svým německým partnerům mnohem více podřízený, než si uvědomoval. Čím déle s nimi musel jednat, tím méně jim byl rovnocenným partnerem a včas neprohlédl hru, kterou s ním hráli. Před táborem vystupoval jako mluvčí, který se nezdráhal používat demagogii, jak je u nižších funkcionářů tak časté. Jeho představy o judaismu byly zakaleny nejasným sionistickým pohledem. Bohužel je nedokázal odložit v době, kdy šlo o zcela jiné věci než o osobní, byť sebeupřímnější názory. Edelsteina jeho úkol zničil, zničil ho Terezín, ale je třeba mu přiznat lidskost. Jeho tragický pád ho zušlechťuje a on se snažil ze všech sil, i když na své strašné cestě nejenže musel selhat, ale někdy také klopýtnout kvůli vlastní slabosti.“
Pozdější židovský starší Edelstein byl příslušníky SS na několik týdnů vyslán do Amsterdamu, aby zde pomohl zřídit podobný administrativní aparát mezi velící „centrální kanceláří“ a výkonnou „židovskou radou“, jaký již fungoval v Praze.
