Otto Zucker přijel do Terezína 4. prosince 1941 s AK II jako člen „štábu“ židovského staršího Edelsteina. Zucker byl sionista, vynikající architekt a stavitel mostů, nositel nejvyšších válečných vyznamenání, hudebně nadaný a dobrý houslista, v táboře často na rozdíl od Edelsteina všestranně nadaný a chytrý, býčí povahy, mecenáš mnoha vězňů, ale především hudebníků a malířů, které úspěšně protežoval.
Dne 23. září 1944 oznámil Eppstein nové transporty do pracovních táborů. Na zvláštní žádost velitelství byl do transportu zařazen i Ing. Zucker. Měl založit nový pracovní tábor. Asistovat mu měl vedoucí ekonomického oddělení pan Schliesser, jeden z nejvlivnějších mužů v místní samosprávě. Schliesser byl zařazen do stejného transportu. Mnoho lidí z oddělení se přihlásilo jako dobrovolníci, aby Schliessera a Zuckera doprovázeli. Nikdo z vězňů netušil, že cílem transportů nejsou pracovní tábory, ale Osvětim.
Funkcionáři Zucker a Schliesser byli spoutáni krátce poté, co vlak 27. září 1944 opustil bohušovické nádraží.
O několik dní později byla paní Zucker zařazena do třetího zářijového transportu. Podle očitých svědků si s sebou vzala 8 kufrů. Před odjezdem Rahm vysvětlil německému vedoucímu transportu: „Tohle je paní Zucker. Ručíte mi za to, že dnes večer bude ležet v náručí svého manžela.“ Tělo Otto Zuckera bylo v té době již zpopelněno, a tak se paní Zucker také odebrala na smrt.
