Erich Kessler se narodil 14. června 1912 ve Vídni. Jeho matka Erna Kesslerová a jeho třicetiletý bratr Hans byli 10. října 1942 deportováni vídeňským transportem IV/13 do Terezína. Dne 18. prosince 1943 byli převezeni z terezínského rodinného tábora do Osvětimi. Erna Kesslerová Osvětim nepřežila. Hans měl štěstí, patřil k tisícičlennému pracovním komandu, které bylo 1. června 1944 nasazeno v jednom z pobočných táborů v Sachsenhausenu, ve Schwarzheide, k práci v nechvalně známé továrně na výrobu syntetického benzínu Brabag.
Přežil vyčerpávající práci a nedostatečné stravování i pochod smrti ze Schwarzheide do Terezína, kde se oba bratři po letech odloučení znovu setkali.
Erich Kessler byl o tři roky starší než jeho bratr Hans. Do Terezína nepřišel z Vídně, ale z Prahy, kde žil v takzvaném smíšeném manželství s německou „Árijkou“ „Mizzi“. Měli dceru jménem Elisa, které bylo 18 měsíců, když byl její otec 9. února 1945 povolán do „transportu pracovního nasazení“ do Terezína. Erich Kessler začal psát svůj deník večer 10. února 1945, kdy dorazil na shromaždiště na pražském výstavišti, a poslední zápis věnoval 11. května 1945 setkání se svou ženou a dcerou v Praze.
Kesslerův deník má 169 strojopisných stran. Popisuje události každodenního života, jídlo, svou práci ve strojní dílně, skupinu malířů pokojů a pořádkovou službu, která musela být zřízena, když tábor zaplavilo 13 000 vyhladovělých obětí evakuačních transportů. Popisuje soužití 20 osob různého věku a národnosti v místnosti o rozměrech 4 x 10 metrů, přípravy na návštěvu komise Mezinárodního červeného kříže a osvobození.
