Během období ghetta byly zátopové příkopy pevnosti využívány pro zemědělské účely. Pod vedením dospělých zde pracovala především mládež a děti. Dagmar Lieblová uvádí, že se jednalo o lehkou práci, ale „alespoň nějakou práci“, a že byla ráda, že mohla být na čerstvém vzduchu. Ovoce rostoucí v zahradách příkopů bylo určeno pro jednotky SS, nikoli pro vězně. Vězňům bylo zakázáno brát si jakékoli produkty do ghetta. Bylo to přísně kontrolováno a porušení bylo tvrdě trestáno.
Samozřejmě, že se o to přesto mnozí pokoušeli. Eva Stichová vypráví, že více než rok pracovala v zahradách příkopů pevnosti a opakovaně se jí podařilo sehnat jídlo pro sebe i pro ostatní. Jednoho dne ji přistihl esesák s okurkou v botě. Okamžitě dostala jinou práci a byla odeslána dalším transportem do Osvětimi.
Film „Terezín – židovská osada“ od Kurta Gerrona obsahuje filmové sekvence, které ukazují veselé, opálené vězně (muže i ženy) při práci v zahradách, při pletí plevele a zalévání rostlin.
Příkopy byly obyvateli Terezína využívány jako zahrady i po osvobození. Půda v bahnitých příkopech je považována za velmi úrodnou. Povodeň v roce 2002 zahrady a malé zahradní chaty zničila. V roce 2004 z nich již nic nezbylo. Aby bylo dosaženo lepšího odtoku vody, byly zahrady odstraněny, dno příkopů bylo vyrovnáno a byl vybudován odvodňovací příkop.
