V Terezíně byli lidé, kteří měli status prominentů. Bylo rozlišováno mezi prominenty A a prominenty B. Prominenti A měli tento status pravděpodobně již před příjezdem do Terezína. Byli mezi nimi nositelé vysokých vyznamenání z první světové války, lidé, kteří byli spřízněni například s bavorskou královskou rodinou nebo se přátelili s celebritami, vědci, podnikateli, umělci nebo dokonce ženy, které byly kdysi manželkami nacistických veličin, či lidé, kteří měli blízké příbuzné na vysokých postech ve stranickém aparátu.
Na začátku roku 1944 žilo v Terezíně 94 „prominentů A“, z nichž 6 zemřelo „přirozenou smrtí“. 9 „prominentů A“ bylo spolu s rodinami posláno do plynových komor v podzimních transportech roku 1944 - proč byli tito lidé posláni, není dnes již jasné. Navzdory svému často pokročilému věku přežilo celkem 79 „prominentů A“, tj. 84 %, 14 % ostatních vězňů ghetta a 4 % deportovaných na východ.
Velitelství určovalo stav a vedlo seznam prominentů A, který byl dánským vězněm Ralphem Oppenhejmem uložen do přepisu Prostorového hospodářství a později zveřejněn.
Na status prominenta B však někoho mohla nominovat také Rada starších velitelství. Když se po osvobození ghetta balil fond knihovny ghetta pro převoz do Prahy, našla Käthe Starke z Hamburku mezi knihami a spisy, které tu při útěku zanechali esesáci, stránky alba osobností Židovské samosprávy. Toto album osobností je nyní součástí sbírky „Das Theresienstadt-Konvolut“ (Terezínský sborník). Jména v této kartotéce se z velké části shodují se jmény na seznamu zachráněném Oppenhejmem. Zdá se, že jak prominenti A, tak prominenti B byli zahrnuty do alba pro vlastní potřebu.
Ruth Bondyová také sestavila seznam 148 jmen na základě složky Židovské samosprávy, která obsahovala protokoly a petice vězňů adresované Radě starších a SS. Žadatelé prosili, aby byli uznáni za prominenty, aby byli propuštěni, aby jim bylo povoleno psát nebo aby měli lepší ubytování. Někteří z těchto žadatelů již byli uznáni jako prominenti A. V domě L 126 bydlely prominenti A, v domě L 128 bydlel „prominent“ Leo Baeck. V budově Q 408/10 žily obě „kategorie“ smíšeně. Prominenti A měli lepší životní podmínky, nebyli přidělováni na práci a obecně dostávali lepší příděly potravin. Především však byly chráněni před transportem, alespoň zpočátku. To však prominenti B nebyly.
