Podzim 1944. Heda Blochová, pražská Židovka, je se svou rodinou deportována nacisty do ghetta v Lodži a poté do různých koncentračních táborů, až se dostane do Osvětimi. Na pochodu smrti do Německa, na který se gestapo pod tlakem postupující Rudé armády vydalo s vězni schopnými práce, se jí podařilo uprchnout do Prahy. Celé dny a noci bloudí po městě a marně prosí přátele a známé o přístřeší. Když už se chystá v zoufalství vzdát, bez naděje, že najde někoho, jehož soucit je větší než jeho strach, dostane zprávu od Rudy, který pracuje pro odboj, a ukryje ji. V posledních měsících války žije v ilegalitě, pašuje zbraně a stará se o partyzány. Po válce se provdá za Rudolfa Margolia, svou životní lásku, který přežije koncentrační tábor v Dachau a po převzetí moci komunisty pod vedením Klementa Gottwalda v roce 1948 se stane náměstkem ministra zahraničního obchodu. Oba původně věřili v nezávislou cestu své země k socialismu po vzoru Titovy Jugoslávie. Heda však na rozdíl od Rudolfa, který vášnivě hájí své přesvědčení, že jedině komunistická společnost může rozvinout nejlepší schopnosti a vlastnosti člověka, stále více pochybuje. Rostoucí počet zatčení, udání a sebeobvinění vedoucích členů strany, která vyústí v drakonické tresty, ji přiměje požádat Rudolfa, aby se vzdal svého úřadu na ministerstvu zahraničního obchodu. Přátelé ji varují, že se blíží jeho zatčení. Rudolf, kterého stále více trápí předtucha, že by se mohl stát komplicem gigantického zločinu, pokud se mu nepodaří uskutečnit své ideály v praktické politice, se však odmítá vzdát. Na začátku roku 1952 je zatčen, Heda přichází o práci, přátelé a známí se od ní odvracejí – již podruhé v životě. Jako jeden ze čtrnácti vysokých stranických funkcionářů je Rudolf obviněn z protistátního spiknutí v monstrprocesu s generálním tajemníkem komunistické strany Rudolfem Slánským. Heda se z rozhlasu dozvídá, že se její manžel přiznal a je jedním z jedenácti obžalovaných – všichni bez výjimky jsou Židé -, kteří byli odsouzeni k trestu smrti. Večer 2. prosince, noc před jeho popravou, jí je dovoleno se s ním naposledy setkat. Odděleni mříží z ostnatého drátu se spolu loučí. Rudolf je rehabilitován až na konci roku 1963. Vdově je nabídnuto odškodnění, ale ona ho odmítne a místo toho požaduje, aby bylo zahájeno vyšetřovací řízení proti osobám odpovědným za smrt jejího manžela, včetně těch, kteří byli v té době odpovědní. Prezident republiky Antonín Novotný. V roce 1968 probudí pražské jaro naposledy její naděje na svobodu a spravedlnost a na reformovatelnost systému. Také Heda bojuje za socialismus s lidskou tváří. Když se 21. srpna 1968 řítí do Prahy sovětské tanky, opustí svou zemi.