Vysídlenci (Displaced Persons, DP) byli především lidé ne-německého původu z východní Evropy, kteří byli během druhé světové války deportováni do Německa nebo sem uprchli v poválečném období. Tento termín, zavedený Brity, se původně vztahoval pouze na civilisty, ale později byl rozšířen i na válečné zajatce. Termín „displaced“ pochází z administrativní angličtiny a označuje něco, co není tam, kde by mělo být – například přesunutý pořadač je „displaced folder“. Displaced persons byli tedy definováni tím, že je někdo přivedl na nesprávné místo. V Německu se termín „Displaced Persons“ používal především pro nucené pracovníky a deportované osoby za nacistické vlády, které pocházely převážně z východoevropských států a po roce 1945 pobývaly v Německu. Tímto termínem se označují zejména lidé, kteří byli internováni nebo deportováni nacisty a po druhé světové válce byli osvobozeni z koncentračních táborů, válečného zajetí nebo nucených prací, případně se osvobodili sami. Na konci druhé světové války se v pozdějších západních okupačních zónách nacházelo asi 6,5 milionu DP.
Tento termín obecně označuje osoby, které v důsledku války, pronásledování nebo katastrof musely opustit svou domovinu a kvůli dané situaci se tam nemohou vrátit.
Zbývající vysídlené osoby, zejména Židé (kteří částečně uprchli před novými pogromy, tentokrát ze strany polského obyvatelstva ještě v roce 1946), jakož i Sinti a Romové, kteří podle názoru správy nepatřili k žádnému státu, zůstali částečně po celá léta v táborech (dp-camps), kde se o ně starala OSN nebo židovské organizace. Situace v táborech byla často nelidská, částečně se jednalo o bývalé tábory nucených prací nebo koncentrační tábory (např. Bergen-Belsen), ve kterých měli nyní žít osvobození lidé. Kromě toho byli silně diskriminováni německým obyvatelstvem i správními orgány. Vzhledem k nejisté budoucnosti byly v některých větších táborech zřízeny vzdělávací zařízení, jako jsou mateřské školky a semináře pro učitele.
Deggendorf
