V roce 1920 se otec Margot Friedländer, Arthur Bendheim, prodavač a válečný veterán, který se přestěhoval do Berlína z Langenu v Hesensku, oženil s Augustou Grossovou z Těšína (rakouské Slezsko), která přišla do Berlína během první světové války a otevřela si obchod s knoflíky. Rodina byla židovská. Margot Friedländer se narodila 5. listopadu 1921 v Berlíně jako Anni Margot Bendheim a její bratr Ralph v roce 1925. Její rodiče se rozvedli v roce 1937. Její otec uprchl v roce 1939 do Francie a 10. srpna 1942 byl ze sběrného tábora Drancy deportován do koncentračního tábora Osvětim-Březinka, kde byl zavražděn. Po rozchodu žili sourozenci s matkou, od roku 1939 na adrese Neue Grünstraße 3 v Berlíně-Mitte a od roku 1941 na adrese Skalitzer Straße 32 v Berlíně-Kreuzbergu, kde žila v podnájmu Rachela Meisner. Několikrát se pokusili emigrovat. V roce 1938 USA imigraci odmítly. Neúspěšné byly i pokusy o emigraci do Brazílie nebo Číny. 20. ledna 1943 plánovali útěk k příbuzným do Horního Slezska, ale Ralfa zatklo Gestapo. Matka nechala u sousedů kabelku s adresářem a jantarovým náhrdelníkem a poté se sama přihlásila na policii, aby doprovodila svého syna. Sousedé předali Margot ústní vzkaz od její matky: „Snaž se žít svůj život.“ 29. ledna 1943 byli Auguste a Ralph Bendheim společně zabiti ve 27.. transportu na Východ do Osvětimi. Ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Březinka byla jeho matka poslána rovnou do plynové komory, Ralph přežil ještě měsíc.
Od té doby žila Margot v různých úkrytech. Černé vlasy si obarvila na tizianovou rudou a židovskou hvězdu nahradila řetězem s křížem. Nechala si chirurgicky upravit nos, aby neodpovídala předsudkům o vzhledu Židů a nebyla identifikována jako Židovka. Střídavě se ukrývala u odpůrců nacionálního socialismu, ale její tíživé situace bylo také zneužito. Na jaře 1944 se dostala pod kontrolu „chytačů“ - Židů, kteří měli jménem SS vyhledávat a udávat jiné Židy. Margot Friedländer se celý život domnívala, že ji gestapu zradila „chytačka“ Stella Goldschlag. Oba se znali z Židovského kulturního sdružení. Friedländer byla zatčena a odvezena do koncentračního tábora Terezín. Tam se znovu setkala s Adolfem Friedländerem, kterého znala ze své práce kostýmní švadleny v Židovském kulturním sdružení, kde byl vedoucím administrativy. Ztratil také celou svou rodinu.
Margot Bendheim a Adolf Friedländer přežili holocaust společně. Vzali se a v roce 1946 odcestovali lodí do New Yorku. Tam se stali občany Spojených států a zapsali si příjmení „Friedlander“. Manželství zůstalo bezdětné.
Margot Friedländer pracovala v New Yorku mimo jiné jako švadlena a cestovní agentka. Její manžel zemřel v roce 1997. Po jeho smrti se zúčastnila kurzu psaní životopisů pro seniory v Židovském kulturním centru 92Y, kde byl její manžel zástupcem výkonného ředitele. Jeden z jejích prvních příběhů pojednává o jejím osvobození z koncentračního tábora. Díky publikování svých příběhů se Margot Friedländer seznámila s dokumentaristou Thomasem Halaczinskym, který s ní natočil dokumentární film v jejím starém rodném městě Berlíně. V roce 2003 přijala Margot Friedländer pozvání berlínského senátu pro „pronásledované a emigrované občany“ a navštívila své rodné město. V roce 2008 vyšla její autobiografie Versuche, dein Leben machen. Po dalších návštěvách svého rodného města se rozhodla vrátit úplně. Do Berlína se vrátila v roce 2010. Získala zpět německé občanství. Až třikrát týdně navštěvovala školy a další instituce po celém Německu, kde vyprávěla o svém životě. Občas nosila jantarový náhrdelník, který dostala od své matky.
V roce 2011 jí byl udělen Spolkový kříž za zásluhy na stuze, který jí 11. listopadu v paláci Bellevue předal tehdejší spolkový prezident Christian Wulff. Audioknižní verze jejích pamětí, kterou sama načetla, byla v roce 2016 nominována na Německou cenu za audioknihu. Dne 14. května 2019 převzala Margot Friedländerová za přítomnosti Christiana Wulffa a spolkové kancléřky Angely Merkelové „Talisman“ od nadace Deutschlandstiftung Integration jako uznání za svou pedagogickou činnost. Friedländer se 5. listopadu 2021 dožila 100 let.
Dne 25. května 2022 byl Margot Friedländer udělen čestný doktorát na katedře historie a kulturních studií Svobodné univerzity v Berlíně. Byla oceněna za své „vynikající služby jako očitý svědek“ a „vynikající akademické úspěchy“ jako angažovaná „občanská vědkyně“. Když se jí při slavnostním ceremoniálu zeptali, zda chce pokračovat ve své práci, nebo odejít do důchodu, odpověděla: „Ne, dokud to funguje, tak to funguje,“ dodala se smíchem: „Nenudím se.“
Dne 23. ledna 2023 byl paní Friedländer udělen Spolkový kříž za zásluhy I. třídy. V souvislosti s předáváním cen byla v Červené radnici odhalena busta Margot Friedländer od umělkyně Stephanie von Dallwitz. Úřadující starostka Berlína Franziska Giffeyová o plastice řekla, že tím bude na viditelném místě jasně demonstrováno, „že na naší radnici mají své místo také všichni berlínští Židé, kteří byli vyhnáni, deportováni nebo zavražděni nelidským nacionálně socialistickým režimem“.
V roce 2024 získala Berlínského medvěda. Dne 4. června 2024 jí zemská vláda Severního Porýní-Vestfálska v Bodeho muzeu v Berlíně udělila medaili Mevlüde Gençové za to, že „různými způsoby a s velkým nasazením připomíná zločiny národního socialismu“, jak uvedlo düsseldorfské státní kancléřství.
Německý Vogue ji představil na obálce svého čísla z července/srpna 2024 v červeném kabátě Miu Miu. V mládí snila o tom, že se stane švadlenou a návrhářkou, a v roce 1936 se zapsala na berlínskou školu uměleckých řemesel. Dne 4. dubna 2025 byla Margot Friedländer v Münsteru vyznamenána zvláštní Mezinárodní cenou vestfálského míru, kterou jí předal spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier.
Friedländer promluvila 7. května 2025 na Červené radnici u příležitosti 80. výročí konce války v Německu. Dva dny po svém posledním veřejném vystoupení zemřela 9. května 2025 v Berlíně ve věku 103 let. V tento den jí chtěl spolkový prezident Steinmeier předat Velký kříž za zásluhy, který jí udělil již dříve. Pohřbena byla 15. května 2025 na židovském hřbitově Berlin-Weißensee v čestném hrobě, který obdržela jako čestná občanka Berlína.
