Gertrud Groag pocházela ze Zábřehu na Moravě. 4. července 1943 byla deportována do Terezína, kde zůstala se svou rodinou až do osvobození. Její syn Vilém Groag v roce 1943 přepsal některé z jejích básní kaligraficky ve dvou vyhotoveních a vydal je v brožuře s názvem Lieder einer Krankenschwester (Písně zdravotní sestry). Jednotlivé básně ilustroval svými kresbami.
Vize Gertrud Groag
Snad jsi mě, tichý převozníku, dnes již vysadil na druhém břehu široké řeky, jejíž stříbrná stuha mě od tebe odděluje, milovaný příteli? Vědomě stále ještě cítím schránku svého těla. A mé údy, bezbolestné, chladné a volné, odpočívají jako na zelených travnatých kobercích horských pastvin. A kde odpočíváš, milovaný příteli? Nevím, zda někdy ucítím tvé ruce jako laskání na temeni hlavy. Je to pryč? A byl to už konec? Jsem od tebe odloučena, věčně milovaná země? Navždy od tebe, můj milovaný příteli?
