„Schleusen" nebo "Schleußen" bylo jedno z nejdůležitějších slov v táborovém jazyce. Změna významu vychází z říční plavby. Lodě vplují do propusti, jsou uzamčeny, vyzdviženy a na druhé straně opět uvolněny, tj. vypuštěny. Ve vojenské hantýrce se lidé, kteří museli projít určitým bodem, „šlojzovali“. V lednu 1942 přivezli esesáci tyto pojmy do Terezína, kde se okamžitě zažily. Původně byla propusť - šlojza - sběrným místem pro přijíždějící nebo odjíždějící transporty, které byly po několikahodinovém nebo několikadenním pobytu odváděny ven a doprovázeny do svých ubikací nebo do transportního vlaku.
Zavazadla byla kontrolována v propusti a mnoho předmětů bylo zabaveno, tj. byly „šlojsovány“, „zabaveny“. Brzy se všemu, co se odtud legálně či nelegálně vyvezlo, začalo říkat „šlojste“. Slovo „šlojsen“ brzy znamenalo obecně: něco odnést, něco si opatřit nebo přivlastnit, něco ukrást nebo dokonce uloupit. Byly to také běžné krádeže, ale nikdy ne něco takového jako okradení kamaráda. V tomto významu mělo slovo „šlojsen“ charakter „organizovat“.
