viz také výstavy
Helga Weissová se narodila 10. listopadu 1929 v Praze jako dcera bankovního úředníka Otto Weisse a švadleny Ireny Weissové, rozené Fuchsové.
Čtyři týdny po svých dvanáctých narozeninách, 10. prosince 1941, byla spolu s rodiči deportována do terezínského ghetta. Weissovi tam strávili tři roky. Nejprve žila Helga s matkou v drážďanských kasárnách, pak byla poslána do dívčího domova L 410 sama. „Nakresli, co vidíš,“ řekl Otto Weiss své dceři, a tak kromě deníkových zápisků vzniklo během let v ghettu více než 100 kreseb, které dokumentují život a smrt v terezínském ghettu a ilustrují příběh, který její otec v ghettu napsal: „A Bůh viděl, že je to špatné.“ Byl to především její otec, kdo v Terezíně podporoval umělecký talent své dcery.
Koncem roku 1944 byli deportováni do Osvětimi. Po několika dnech ve vyhlazovacím táboře Osvětim byla spolu s matkou vybrána do tábora nucených prací Freiberg u Drážďan. V nelidských podmínkách musela spolu se svými spolutrpitelkami pracovat ve firmě na stavbu letadel. V polovině dubna 1945 byl tábor evakuován kvůli blížící se frontě. Vězni z tábora byli deportováni přes Most, Plzeň a Klatovy do > koncentračního tábora Mauthausen. Zde je osvobodili američtí vojáci. Helga se mohla s matkou vrátit do Prahy 21. května 1945. Otec byl zavražděn v Osvětimi.
Po válce navštěvovala Helga Weissová gymnázium v Praze. Současně navštěvovala školu grafického designu. Obě školy ukončila zkouškou v roce 1950. Poté studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru monumentální malby pod vedením Emila Filly a Aloise Fišárka.
V roce 1954 se provdala za hudebníka Jiřího Hoška. O rok později se jim narodil syn a v roce 1960 dcera.
Helga Weissová-Hošková dnes žije a pracuje jako mezinárodně uznávaná umělkyně v Praze.
Umělecká tvorba
Uměleckou tvorbu Helgy Weissové-Hoškové výrazně ovlivnily válečné zážitky. V roce 1958 ilustrovala knihy Arnošta Lustiga Noc a naděje a Diamanty noci.
Na počátku 60. let namalovala cyklus zachycující její zážitky z terezínského ghetta, koncentračního tábora Osvětim a dalších táborů. Obrazy jsou téměř černobílé, malované drsným a silným stylem, plným expresivity a dramatického napětí.
Na podzim 1965 mohla Helga Weissová-Hošková díky stipendiu studovat v Izraeli. Její pobyt zde znamenal začátek pravděpodobně nejproduktivnější fáze její umělecké tvorby. Deset týdnů strávila v umělecké kolonii Ein Hod nedaleko Haify. Cestovala po zemi, jejíž příroda a život na ni hluboce zapůsobily. Poprvé její obrazy oživily barvy slunce. Dřívější strohý styl kresby ustupuje měkkým liniím a ornamentálním křivkám. Krajina je v jejích obrazech hmatatelná prostřednictvím sochařské struktury země, skal a mušlí jako dominantních prvků země, nebe a moře.
Po návratu do Československa analyzovala své skici a vzpomínky a namalovala cyklus biblických krajin a figurálních motivů inspirovaných životem ortodoxních Židů v Mea Shearim. Na jaře 1968 byly tyto obrazy vystaveny v rámci výstavy Scény z putování po Svaté zemi v Židovském muzeu v Praze. Následovala výstava v Baruch Gallery v Chicagu. Plánovaná výstava v Západním Berlíně byla zrušena kvůli okupaci Československa státy Varšavské smlouvy v srpnu 1968.
V následujících letech se Helga Weissová-Hošková stáhla z očí veřejnosti. Učila na umělecké škole a pracovala na grafikách. V letech 1966-1986 navrhla 20 obálek pro Židovskou ročenku. Teprve v polovině sedmdesátých let začala znovu malovat. Obrazy z tohoto nového tvůrčího období vyjadřují neklid a obavy, jako by se staré motivy vracely v jiné, hlubší a osobitější podobě.
V osmdesátých letech se opět naplno věnovala malbě a kresbě. Po několika výstavách v Československu byly její kresby z Terezína a současná grafika koncem roku 1989 součástí putovní výstavy v Bostonu, New Yorku, Houstonu a Berkeley.
Na podzim 1991 uspořádalo Židovské muzeum v Praze v Klausové synagoze velkou výstavu jejích děl. V témže roce navrhla reliéf pro shromaždiště v pražských Holešovicích, odkud odjížděly všechny transporty Židů do Terezína a dalších koncentračních táborů. 16. října 1991, v den 50. výročí prvního transportu z Prahy do Łódźe, byla odhalena pamětní deska..
Helga Weissová-Hošková navrhla pamětní kámen pro oběti terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince. Tento kámen dnes stojí na židovském hřbitově v Terezíně.
V roce 1993 byl umělkyni udělen čestný doktorát na College of Arts Bostonské univerzity v Bostonu (Massachusetts, USA).
Dětské kresby Helgy Weissové-Hoškové z terezínského ghetta vydal v roce 1998 Dolnosaský spolek na podporu Terezína (Niedersächsischer Verein zur Förderung von Theresienstadt/Terezín e.V.) knižně a jako výstavu pod názvem: „Nakresli, co vidíš“.
Výstavy
Praha,
Z výstavy „Nakresli, co vidíš“ v roce 1998, mimo jiné v Berlíně, Bonnu, Magdeburgu, Göttingenu, Hannoveru, Halle, Lensianu, Liberci v České republice.
