V Ženijních kasárnách (na plánu města L 311 – č. 9) na centrálním náměstí byl během existence ghetta umístěn starobinec a pomocná nemocnice. Židovští lékaři zde léčili srdeční choroby a tuberkulózu. V podkroví byla modlitebna, kde se věřící scházeli k bohoslužbám. Konávaly se zde kulturní akce a přednášky.
Po válce byla budova využívána jako dům sociální péče, v šedesátých a sedmdesátých letech jako domov důchodců. V letech 1967 až 1969 v domově důchodců pracovali dobrovolníci z organizace Akce smíření a Sdružení evangelické mládeže, kteří se starali o staré lidi, z nichž mnozí byli v koncentračních táborech nebo v táborech nucených prací. Úzce spolupracovali s lékaři a snažili se pomáhat léky a zdravotnickými přístroji. V roce 1968 tak byly v autě R 4 (s odstraněnými zadními sedadly) převezeny do Terezína dvě odstředivky, které tam byly naléhavě potřebné.
Dnes se v této budově nachází domov pro postižené (patří pražskému ústavu).
