1897 - 1944
Gerron se narodil v Berlíně jako syn židovské rodiny. Patřil k nejznámějším německým hercům dvacátých let, proslul především jako interpret agitátorských a politických písní a vystupoval v kabaretu. Jeho neurčitý, nevýrazný obličej, nadváha, neproporcionální postava a hektické pohyby ho činily komickým nebo podezřelým. Zejména režiséři, kteří kladli důraz na soudržný ansámbl, dokázali správně využít jeho talent pro přesně vykreslené charaktery: E. A. Dupont („Varieté“, 1925), Richard Oswald („Proměna doktora Bessela“, 1927) a Josef von Sternberg („Modrý anděl“, 1930).
Při premiéře Brechtovy „Třígrošové opery“ (Žebrácká opera) v roce 1928, která vyvolala divadelní skandál, hrál Gerron roli „Tiger-Browna“.
Gerronův průlom do hlavních rolí se odehrál v roce 1929. Ve spolupráci se Siegfriedem Arnem zazářil jako groteskní komik ve filmech „Aufruhr im Junggesellenheim“ (Vzpoura v domě Batchelorů - 1929) a „Wir halten fest und treu zusammen“ (Držíme pohromadě v dobrém i zlém - 1929), které byly plánovány jako první díly série („Beef and Steak“), jejíž pokračování však bylo zastaveno nástupem zvukového filmu.
V roce 1933 musel židovský herec a režisér opustit Německo. Uprchl do Paříže, ale ve francouzské filmové produkci se nedokázal prosadit. Také v Rakousku, kde se mezitím filmový průmysl podřídil diktátu německé Reichsfilmkammer (Říšské filmové komory) a bojkotoval židovské umělce, narážel pouze na potíže. Nakonec emigroval do Holandska, kde mohl delší dobu pracovat jako umělec. V Nizozemsku byl v roce 1943 internován ve Westerborku. SS využívala umění v táboře. Velitel Westerborku nechal „tančit své loutky“, postavit jeviště, zřídit krejčovství a založit orchestr. Každé pondělí se hrálo „Im weissen Rößl“ (U bílého koníčka) a v úterý odjížděl transport do vyhlazovacího tábora. Dne 25. února 1944 byl Gerron převezen do terezínského ghetta. Již ve Westerborku se věnoval kabaretu.
V „čekárně smrti“, v terezínském ghettu, založil Gerron kabaret „Karussell“. V ústřední písni se zpívá: „Jezdíme na dřevěných koních / a točíme se v kruhu“. Bylo to víc než jen legrace, ale zároveň ne víc, než SS povolilo.
Terezín byl pro nacisty výkladní skříní ghett. Kurt Gerron dostal za úkol natočit film o životě v táboře. Plánovaný název: „Terezín – dokumentární film ze židovské osady“. Vězni museli hrát role komparzistů a účinkovat ve scénách, které měly ukázat, jak dobře se Židům v Terezíně daří. Gerron doufal, že se mu díky práci na tomto filmu podaří vyhnout transportu na Východ a přežít. Spolu se všemi ostatními herci filmu, z něhož se dochovaly pouze fragmenty, byl na podzim 1944 deportován do Osvětimi a zavražděn. Naposledy byl údajně viděn před otevřeným vagónem v Terezíně: Ležel na kolenou před esesákem: Že ten film přece natočil pro něj. Odpovědí mu byl kopanec botou.
